Obsah
Do mikrofonu mluvte svým běžným hlasem, držte ho zhruba na šířku dlaně od úst, mírně pod úrovní rtů, a po celou dobu ve stejné vzdálenosti. Zesílení je práce techniky, ne vašich hlasivek, takže není důvod křičet ani šeptat. Nejvíc potíží způsobí kolísající vzdálenost, dech narážející přímo do hlavice a vynechaná zkouška. Všechno tohle se dá ohlídat za pár minut před začátkem.
Ve zkratce
- Ruční mikrofon patří pod bradu, zhruba na šířku dlaně od úst, hlavicí namířenou ke rtům.
- Když otočíte hlavu k plátnu nebo k sousedovi, mikrofon musí jít s ústy, jinak hlas zmizí.
- Hlásky p, b a t vydechují proud vzduchu; mluvte lehce přes hlavici, ne přímo do ní.
- Klopový mikrofon se připíná na střed hrudi a nesmí o něj dřít šperky, vlasy ani klopa.
- Pískání vzniká, když mikrofon zachytí zvuk z reproduktoru. Odstupte od beden a nemiřte na ně.
- Zkoušku dělejte celou větou běžným hlasem, ne foukáním a klepáním do hlavice.
Jak daleko mikrofon držet a kam mířit?
Většina mikrofonů na sálech a oslavách snímá nejlépe to, co přichází zepředu do hlavice, a tlumí zvuky z boku a zezadu. Proto záleží víc na směru než na síle hlasu. Když hlavice míří na strop nebo na vaši kravatu, zvukař může přidávat hlasitost donekonečna a posluchači uslyší hlavně šum sálu.
Ruční mikrofon
Uchopte ho za tělo, ne za mřížku hlavice. Dlaň obtočená kolem mřížky mění zvuk a zvyšuje sklon k pískání. Loket si lehce opřete o trup, mikrofon se tím přestane houpat a vzdálenost od úst zůstane stejná. Držte ho pod bradou šikmo vzhůru, aby vám nezakrýval obličej. Při smíchu nebo zvolání ho na okamžik oddalte, při tiché důvěrné větě přibližte.
Klopový a náhlavní mikrofon
Klopový mikrofon se připíná na střed hrudi, přibližně na šířku dlaně pod bradu. Když ho dáte na kraj saka, hlas zeslábne pokaždé, když otočíte hlavu na druhou stranu. Zkontrolujte, co se ho může dotýkat: náhrdelník, šátek, jmenovka, dlouhé vlasy. Vysílač mějte na opasku nebo v kapse a ověřte, kde se vypíná. Náhlavní mikrofon má sedět u koutku úst, ne přímo před nimi.
| Typ | Výhoda | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Ruční | Vzdálenost řídíte sami, snadno ho předáte dál | Zabírá jednu ruku, při gestech uhýbá od úst |
| Na stojanu | Volné ruce na poznámky | Výšku nastavte předem, neodcházejte od něj |
| Klopový | Volné ruce i pohyb po pódiu | Šustění oblečení, zapnutý vysílač o přestávce |
| Náhlavní | Stálá vzdálenost při pohybu | Dech a hlásky p, b, když je přímo před rty |
Co s bouchavým p a b?
Hlásky p, b, t a k se tvoří krátkým výbuchem vzduchu. Když ten proud narazí kolmo na membránu, z reproduktorů se ozve dunivá rána. Řešením je úhel, ne tišší řeč. Držte mikrofon pod úrovní rtů a mluvte přes hlavici, jako byste chtěli, aby dech proletěl těsně nad ní. Vyzkoušejte si to na větě „Pan Pavel přinesl pět beden paprik“: v dobré poloze zní čistě, v poloze přímo před ústy bouchá.
Sykavky s, c a z se zase mohou nepříjemně ostřit. Pomáhá mluvit o něco pomaleji a nepřidávat na síle. Zřetelnost bez tlaku se dá natrénovat, postup najdete v článku výslovnost a artikulace. Mikrofon navíc zesílí i nádechy, mlasknutí a každé „ehm“, takže se vyplatí mít je pod kontrolou; hodí se k tomu vědomě vkládané pauzy v řeči.
Jak má vypadat zvuková zkouška?
Zkoušku udělejte, než přijdou hosté, a s tím mikrofonem, který pak opravdu dostanete. Neklepejte do hlavice a nefoukejte do ní, o hlasitosti to nic neřekne a některým mikrofonům to škodí. Postup zabere tři až pět minut.
- Zjistěte, kde se mikrofon zapíná a jak poznáte, že je zapnutý.
- Postavte se tam, kde budete mluvit, a řekněte běžným hlasem první dvě věty svého projevu.
- Požádejte někoho, ať si stoupne do poslední řady a potvrdí, že rozumí každému slovu.
- Zkuste jednu větu tišeji a jednu důrazněji, ať zvukař ví, v jakém rozpětí se pohybujete.
- Projděte se po prostoru, kde se budete pohybovat, a poslouchejte, kde to začíná pískat.
- Domluvte si znamení pro případ, že bude potřeba přidat nebo ubrat.
Tip: když zkouška není možná
Na svatbě nebo oslavě dostanete mikrofon často až ve chvíli, kdy máte mluvit. Začněte pozdravem „Dobrý večer, slyšíte mě i vzadu?“ a počkejte na kývnutí. Získáte zvukovou zkoušku i pozornost sálu jednou větou.
Co dělat, když mikrofon zapíská?
Pronikavý tón neboli zpětná vazba vzniká, když se zvuk z reproduktoru vrací do mikrofonu a točí se v kruhu. První pomoc je pohyb: udělejte krok dozadu od beden a natočte hlavici směrem od nich. Nezakrývejte mřížku dlaní, pískání to obvykle zhorší. Pokračujte klidně v řeči, zvukař mezitím ubere hlasitost.
Když mikrofon vypadne úplně, nezačínejte křičet přes celý sál. Chvíli počkejte, a pokud se nevzpamatuje, přejděte blíž k lidem a využijte postup z článku jak mluvit nahlas bez přepínání hlasivek. Další návody k práci s hlasem shrnuje rozcestník hlas a mluvený projev. Kdo se bojí víc publika než techniky, začne u textu tréma a veřejné vystupování.
Časté otázky
Mám do mikrofonu mluvit hlasitěji než normálně?
Ne. Mluvte tak, jako byste oslovovali člověka dva tři kroky od sebe. Zesílení obstará aparatura a přirozený hlas zní z reproduktorů příjemněji než křik.
Proč se můj hlas z reproduktorů ztrácí?
Nejčastěji proto, že mikrofon během řeči klesl k hrudi nebo jste otočili hlavu a hlavice zůstala mířit jinam. Opřete loket o tělo a otáčejte se celým trupem i s mikrofonem.
Co s druhou rukou, když držím mikrofon?
Nechte ji volně gestikulovat nebo v ní držte kartičky s poznámkami. Mikrofon si nepřehazujte z ruky do ruky, při každém přehmatu se ozve rána a změní se hlasitost.
Musím klopový mikrofon o přestávce vypínat?
Ano, nebo aspoň ztlumit na vysílači. Zapnutý mikrofon přenese do sálu soukromý rozhovor i cestu na toaletu. Před návratem na pódium zkontrolujte, že je znovu zapnutý.