Obsah
Přípitek pronáší hostitel nebo ten, koho o to požádal: vstane, počká na ticho, řekne dvě až čtyři věty, pozvedne sklenku zhruba do výše hrudi, podívá se hostům do očí a napije se. Ostatní ho následují a teprve potom se začíná jíst. Ťukání sklenkami patří k rodinnému stolu, na formálních akcích se sklenka jen pozvedne. Kdo nepije alkohol, připíjí vodou nebo džusem a nikomu to nemusí vysvětlovat.
Ve zkratce
- První přípitek patří hostiteli, hosté do té doby nechávají sklenky stát.
- Při přípitku se stojí, u malého rodinného stolu stačí zůstat sedět a narovnat se.
- Sklenka na stopce se drží za stopku a zvedá se do výše hrudi, ne nad hlavu.
- Ve větší nebo formální společnosti se neťuká, stačí pohled a lehké pokynutí sklenkou.
- Nealkoholický nápoj je plnohodnotný, prázdnou rukou se ale nepřipíjí.
- Host odpovídá na přípitek hostitele až později, obvykle u dezertu.
Kdo má připíjet a kdy?
Bývá zvykem, že první slovo u stolu má ten, kdo zve. Doma hostitel nebo hostitelka, na firemní večeři nejvýše postavený zástupce pořádající strany, na oslavě narozenin někdo z rodiny oslavence. Hosté čekají s napitím, dokud přípitek nezazní, a proto ho hostitel neodkládá: ideální chvíle nastává, když mají všichni nalito a ještě se nenosí jídlo. Jak se má host chovat od zazvonění u dveří po rozloučení, popisuje článek o tom, jak být dobrým hostem a hostitelem.
Když chce připít host
Host může poděkovat vlastním přípitkem, ale nikdy hostitele nepředbíhá. Vhodná chvíle přichází u dezertu nebo při kávě, kdy už je hlavní část večera za vámi. Stačí věta typu: „Dovolte mi poděkovat Jitce a Radimovi za večer, na který budeme dlouho vzpomínat.“ Pokud je u stolu víc lidí, kteří by chtěli mluvit, sluší se nejdřív pohledem nebo tichou otázkou ověřit u hostitele, že to nenaruší jeho plán.
Když připíjíte na konkrétního člověka
Při přípitku na oslavence nebo jubilanta se k němu řečník otočí a osloví ho jménem. Podle formální etikety se ten, na koho se pije, sám nenapije, jen se usměje a poděkuje, a sklenku zvedne až při odpovědi. V českých domácnostech se tato zvyklost dodržuje málokdy a oslavenec běžně pije se všemi. Hotové texty pro takovou chvíli nabízí přehled, co říct v narozeninovém přípitku.
Jak přípitek krok za krokem vypadá?
- Zkontrolujte sklenky. Všichni mají nalito, včetně řidičů a dětí s nealkoholickým nápojem.
- Vstaňte. U stolu pro šest lidí stačí zůstat sedět, od deseti hostů výš se stojí, aby vás bylo vidět i slyšet.
- Získejte ticho pohledem. Postavte se, vezměte sklenku do ruky a chvilku počkejte. Cinkat příborem o sklo je krajní řešení pro hlučný sál.
- Oslovte přítomné. „Milí přátelé“, „vážení hosté“, „milá maminko“. Oslovení dá lidem čas zvednout oči od talíře.
- Řekněte, na co se pije. Jedna myšlenka, nejvýš čtyři věty.
- Pozvedněte sklenku a rozhlédněte se. Krátký oční kontakt s lidmi kolem stolu, u velké společnosti aspoň do každé části sálu.
- Vyslovte závěr. „Na zdraví“, „na vás“, „na Hedviku“. Napijte se jedním douškem, sklenku nemusíte vyprázdnit.
Celé to trvá orientačně půl minuty až minutu. Jakmile cítíte, že potřebujete víc času, nejde už o přípitek, ale o řeč, a pro tu platí jiná měřítka, která shrnuje text o tom, kolik minut má proslov trvat.
Tip: věta do zásoby
Když vás někdo vyzve bez varování, pomůže jednoduchá kostra: oslovení, jedna věc, za kterou jste dnes rádi, a výzva. Například: „Milí přátelé, jsem rád, že jsme se po roce sešli všichni u jednoho stolu. Ať nám to vydrží. Na zdraví!“
Jak držet sklenku a kam se dívat?
Sklenka se stopkou se drží za stopku, aby dlaň neohřívala víno a na kalichu nezůstávaly otisky. Sklenku bez stopky, třeba na pivo nebo vodu, uchopte v dolní třetině. Zvedá se plynule do výše hrudi až ramen; paže natažená nad hlavu patří na stadion, ne k prostřenému stolu. Další drobnosti kolem příborů, ubrousku a sklenek vysvětluje přehled pravidel stolování.
Oční kontakt
Pohled do očí je nejdůležitější část celého gesta. Při slovech „na zdraví“ se podívejte na člověka, kterému připíjíte, a potom krátce na ostatní. Při ťuknutí se lidé dívají jeden druhému do očí, ne na sklo, i když to znamená riziko, že se sklenky minou. V Česku se k tomu váže pověra o sedmi letech neštěstí, kterou berte jako úsměvnou pomůcku k zapamatování.
Kdy si ťuknout a kdy ne?
Ťukání je milý zvyk malé společnosti, kde na sebe všichni dosáhnou. Jakmile by se hosté museli naklánět přes stůl nebo obcházet místnost, je elegantnější sklenku jen pozvednout. Na recepcích, banketech a pracovních večeřích se podle společenské etikety neťuká vůbec.
| Situace | Ťukat? | Jak to provést |
|---|---|---|
| Rodinný oběd, čtyři až osm lidí | ano | lehce, s pohledem do očí, bez křížení paží přes cizí sklenky |
| Oslava ve větším sále | jen s nejbližšími sousedy | ostatním pokynout sklenkou |
| Formální večeře, banket, recepce | ne | pozvednout sklenku a kývnout hlavou |
| Tenké sklo na víno nebo sekt | opatrně | dotknout se bříškem kalichu, ne okrajem |
| Smuteční hostina | ne | tiché pozvednutí na památku zesnulého |
Nealkoholický přípitek
Připíjet vodou, džusem nebo nealkoholickým pivem je zcela v pořádku. Řidiči, těhotné ženy, lidé na lécích i ti, kdo prostě nechtějí, nemusí nic zdůvodňovat a hostitel se na důvod neptá. Dobrý hostitel má nealkoholickou variantu připravenou předem a nalévá ji do stejně slavnostních sklenek. Pověru, že se vodou nepřipíjí, není třeba brát vážně.
Jakých chyb se lidé dopouštějí?
- Dlouhý monolog. Hosté stojí se zvednutou rukou a víno teplá. Vyprávění si nechte na proslov.
- Pití před přípitkem. Kdo se napije dřív než hostitel, dává najevo netrpělivost.
- Vtip na cizí účet. Narážka na váhu, věk nebo rozvod pobaví dva lidi a deset jich uvede do rozpaků.
- Nucení do alkoholu. Věta „jedna tě nezabije“ k dobrému stolu nepatří.
- Sklenka na ex. Stačí doušek, přípitek není soutěž.
- Mumlání do stolu. Řečník, který se dívá do talíře, působí, jako by chtěl mít věc rychle za sebou.
Poslední chyba mívá příčinu v nervozitě. Jestli se vám před lidmi svírá hrdlo i u tří vět, vyplatí se projít si rady, jak zvládnout trému při vystupování. Texty pro další příležitosti, od svatby po rozlučku s kolegou, sdružuje rozcestník proslovy a přípitky, svatebnímu dni se zvlášť věnuje výběr krátkých svatebních přípitků.
Pozor: jiný kraj, jiný mrav
Zvyklosti kolem přípitků se liší podle země i podle rodiny. Někde se ťuká dnem půllitru o stůl, jinde se sklenky nesmějí dotknout vůbec. Když si nejste jistí, sledujte hostitele a udělejte totéž co on.
Časté otázky
Říká se na zdraví, nebo nazdraví?
Při přípitku se píše i říká „na zdraví“ jako dvě slova, jde o předložku a podstatné jméno. Stejně se píše odpověď na kýchnutí. V řeči rozdíl slyšet není, v pozvánce nebo na přání ho ale čtenář uvidí.
Musím při přípitku vypít celou sklenku?
Ne. Stačí malý doušek, a kdo nechce pít vůbec, může sklenku jen přiložit ke rtům. Dopíjení do dna patří ke kamarádské zábavě, ne ke společenskému stolování.
Co když mám při přípitku prázdnou sklenku?
Požádejte tiše obsluhu nebo souseda o dolití, i kdyby šlo jen o vodu. Zvednout prázdnou sklenku je lepší než nezvednout nic, ale hostitel by měl před přípitkem stůl očima projít, aby se to nestalo.
Kdo připíjí, když jsou hostitelé manželé?
Domluví se mezi sebou. Bývá zvykem, že mluví ten, kdo má k příležitosti blíž, třeba hostitelka, když se sešla její rodina. Druhý z páru stojí vedle a sklenku zvedá s ní.
Mohu přípitek odmítnout, když mě někdo vyzve?
Můžete, ale zdvořilejší je říct aspoň jednu větu. „Děkuju za pozvání, na hostitele!“ zvládne i člověk, který nerad mluví před lidmi. Úplné odmítnutí působí, jako by vám na společnosti nezáleželo.
