Obsah
Písmeno ú se píše na začátku slova (úkol, únor) a také po předponě nebo v druhé části složeniny (neúspěch, trojúhelník), kdežto ů patří dovnitř slova a na jeho konec (dům, domů, stolů). Obě písmena označují stejnou dlouhou hlásku, takže sluch vám při psaní nepomůže. Rozhoduje jen to, na kterém místě slova hláska stojí a jak slovo vzniklo. Výjimek je málo: několik přejatých slov typu túra a kúra a pár citoslovcí.
Ve zkratce
- Na začátku slova stojí vždy ú s čárkou: úterý, účet, úzký, Ústí.
- Po předponě a ve složenině ú zůstává: neúplný, zúčastnit se, bezúhonný, pravoúhlý.
- Uvnitř domácích slov a na konci se píše ů s kroužkem: kůň, vůz, původ, bratrů, dolů.
- V některých přejatých slovech je ú i uprostřed: túra, kúra, múza, manikúra, medúza.
- Kůra je na stromě, kúra je léčebná. Jedno písmeno tu mění význam.
- U citoslovcí vrkú a bú připouští kodifikace obě podoby, stejně jako u slova štrúdl.
Kde se píše ú s čárkou?
Čárka nad u patří všude tam, kde dlouhé u začíná slovo nebo jeho samostatnou část. Nejjednodušší jsou slova jako úl, úroda, úsměv, účastník nebo místní jména Újezd a Úvaly. Pravidlo ale platí dál i ve chvíli, kdy před takové slovo přidáte předponu nebo je spojíte s jiným slovem. Písmeno se tím nemění, protože základ slova zůstává stejný.
Po předponě: neúspěch, zúžit
Když si slovo rozložíte, uvidíte, že ú stojí pořád na začátku základu: ne-úspěch, z-úžit, za-účtovat, bez-úhonný, proti-ústavní, vy-ústit. Proto se píše zúčastnit se, nikoli „zůčastnit se“, a neúnavný, nikoli „neůnavný“. Podobné rozkládání slova na předponu a kořen se hodí i jinde, třeba když řešíte psaní skupin bě a bje ve slovech objem a oběd.
Ve složeninách: trojúhelník, víceúčelový
Složené slovo má dva základy a druhý z nich si své počáteční ú ponechává. Píšeme tedy trojúhelník, mnohoúhelník, pravoúhlý, víceúčelový, dvouúrovňový nebo spoluúčast. Chyba „trojůhelník“ vzniká tím, že pisatel vidí hlásku uprostřed dlouhého slova a sáhne automaticky po kroužku. Stačí si říct, že jde o tři úhly.
Kam patří ů s kroužkem?
Kroužkované ů najdete uvnitř slova a na jeho konci, nikdy na začátku. Historicky vzniklo z dlouhého ó, a proto se v jiných tvarech téhož slova často střídá s krátkým o. Toho lze dobře využít jako pomůcky: dům a domu, stůl a stolu, kůň a koně, nůž a nože, sůl a soli, můj a moje. Kde se takto objeví o, patří do slova ů.
Kroužek se píše také v několika pevných pozicích, které se vyplatí znát nazpaměť:
- v předponách dů-, prů-, pů- a zů-: důvod, průvodce, půvab, zůstat,
- v koncovkách 2. a 3. pádu množného čísla: bez sousedů, k sousedům, pět rohlíků,
- v příponě přivlastňovacích přídavných jmen: tátův, Karlův, sousedův,
- v příslovcích dolů a domů.
Pozor na dvojici zůstat a zúžit. V prvním slově je předpona zů-, ve druhém předpona z- a základ úžit, příbuzný se slovem úzký. Koncovky množného čísla, ve kterých se ů objevuje, probírá podrobněji článek o tom, jak psát koncovky podstatných jmen.
Která slova pravidlo porušují?
V češtině se drží skupina přejatých slov, která mají ú uprostřed, přestože by tam podle pravidla patřil kroužek. Internetová jazyková příručka uvádí hlavně túru, kúru, múzu, medúzu, túji, manikúru, pedikúru, trubadúra, ragú a iglú. Většina z nich je běžná, takže je dobré si je zapamatovat jako seznam. Domácí slovo s ú uvnitř je vzácnost, známý příklad je jedovatá rostlina ocún.
| Správně | Chybně | Proč |
|---|---|---|
| horská túra | horská tůra | přejaté slovo, ú zůstává |
| lázeňská kúra | lázeňská kůra | kůra je jen na stromě nebo na pomeranči |
| trojúhelník | trojůhelník | složenina, druhá část začíná na ú |
| zúčastnit se | zůčastnit se | předpona z- a základ účast |
| vůbec | vúbec | uvnitř domácího slova se píše ů |
| bez kamarádů | bez kamarádú | koncovka 2. pádu množného čísla |
Pozor: krátké u v cizích slovech
Ne každé přejaté slovo má dlouhou samohlásku. Kultura, brožura, literatura, figura i struktura se píšou s krátkým u, i když je někdo vyslovuje protáhle. Dlouhé ú patří jen do slov ze seznamu výše.
Jak je to s citoslovci?
Citoslovce napodobují zvuky a jejich zápis je volnější. U holubího vrkú a cukrú nebo u kravského bú připouští příručka i podobu s kroužkem, tedy vrků, cukrů a bů. Chybu tu tedy neuděláte ani jedním způsobem, podoba s čárkou je ale v textech častější. Dvojí zápis má i moučník: vedle původního štrúdl se uznává také zdomácnělé štrůdl.
Pokud si u nějakého slova nejste jistí, položte si dvě otázky. Stojí hláska na začátku slova nebo na začátku jeho části po předponě? Pak pište ú. Jestliže ne, zkontrolujte, zda nejde o túru, kúru nebo jiné slovo ze seznamu, a ve všech ostatních případech napište ů. Další pravidla, která se dají takto převést na krátký postup, shrnuje přehled českého pravopisu, například zdvojené souhlásky ve slovech ranní a denní.
Časté otázky
Píše se zůčastnit, nebo zúčastnit?
Správně je jen zúčastnit se. Sloveso vzniklo z předpony z- a základu účastnit se, takže ú stojí na začátku základového slova. Stejně se píše zúčtovat, zúžit nebo zúrodnit.
Proč je v trojúhelníku ú, když je uprostřed slova?
Trojúhelník je složenina ze slov tři a úhel. Druhá část složeného slova si počáteční ú zachovává, stejně jako ve slovech pravoúhlý nebo mnohoúhelník.
Jaký je rozdíl mezi slovy kůra a kúra?
Kůra s kroužkem je povrchová vrstva stromu, chleba nebo citrusu. Kúra s čárkou je léčebný postup, například lázeňská, odtučňovací nebo pitná. Jde o dvě různá slova, která se liší jen tímto písmenem.
Může být ů na začátku slova?
Nemůže. Na začátku českého slova se dlouhé u zapisuje vždy jako ú, a to i v názvech jako Ústí nad Labem nebo Úpice. Kroužkované ů proto nenajdete ani jako první písmeno věty.
Píše se štrúdl, nebo štrůdl?
Internetová jazyková příručka uznává obě podoby. Štrúdl odpovídá původu slova z němčiny, štrůdl ukazuje, že slovo v češtině zdomácnělo. V jednom textu se držte jedné varianty.
