Obsah
Děkovná řeč má odpovědět na tři otázky: komu děkujete, za co přesně a co to pro vás znamenalo; vejde se do jedné až dvou minut. Ať přebíráte ocenění, loučíte se s hosty po oslavě, nebo uzavíráte akci, kterou jste pořádali, platí totéž: méně jmen, víc konkrétních důvodů. Dlouhý seznam poděkování si nikdo nezapamatuje, jednu větu o tom, kdo vám v pravou chvíli pomohl, ano. Níže jsou tři hotové texty a postup, jak si vlastní řeč připravit za čtvrt hodiny.
Ve zkratce
- Orientační délka je minuta až dvě, při předávání více cen i méně.
- Jmenujte nejvýš tři až čtyři lidi nebo skupiny a u každého řekněte, za co.
- Začněte poděkováním, ne omluvou typu „nejsem řečník“.
- Skromnost je na místě, shazování vlastního úspěchu ne.
- Poslední věta má být krátká a mířit na ty, kdo sedí v sále.
Komu a za co děkovat?
Nejčastější chyba děkovných řečí je výčet. Řečník ze strachu, že na někoho zapomene, přečte patnáct jmen a posluchači se ztratí u čtvrtého. Lepší je vybrat ty, bez kterých by to opravdu nešlo, a ostatní zahrnout společně: „a celému týmu skladu“, „všem, kdo v sobotu přišli stavět stany“. Jednotlivcům, kteří se do řeči nevešli, poděkujte potom osobně nebo písemně, hotové formulace nabízí článek o tom, jak poděkovat e-mailem.
Konkrétní důvod místo obecného díku
Věta „děkuji své rodině za podporu“ zazní na každém předávání cen. Věta „děkuji manželovi, který rok vozil děti na kroužky, abych mohla po večerech psát“ zazní jen jednou a všichni jí uvěří. Stejně pracuje vděčnost v běžném životě: čím přesněji ji pojmenujete, tím víc znamená pro obě strany, jak popisuje text o tom, proč se vyplatí pěstovat vděčnost.
| Příležitost | Komu hlavně děkovat | Orientační délka |
|---|---|---|
| Převzetí ocenění | tomu, kdo cenu uděluje, týmu, nejbližším | jedna až dvě minuty |
| Konec rodinné oslavy | hostům za příchod, těm, kdo pomáhali s přípravou | do jedné minuty |
| Závěr akce nebo plesu | dobrovolníkům, partnerům, návštěvníkům | jedna až dvě minuty |
| Poděkování v práci | konkrétním kolegům za konkrétní úkol | půl minuty až minuta |
Jak si řeč rychle připravit?
- Napište si na papír jména všech, kdo vás napadnou. Potom škrtejte, dokud nezbydou nejvýš čtyři řádky.
- Ke každému řádku připište jednu větu začínající slovem „protože“.
- Doplňte jednu větu o tom, co pro vás ocenění, oslava nebo akce znamená.
- Vymyslete závěr o pěti až osmi slovech a naučte se ho nazpaměť.
- Řekněte si celek nahlas se stopkami. Co přesáhne dvě minuty, zkraťte.
Závěrečná věta rozhoduje o tom, jestli lidé začnou tleskat ve správnou chvíli. Dobré příklady přináší přehled, jak zakončit proslov poslední větou. Pokud vás děsí samotné vystoupení před sálem, projděte si předem rady, jak zvládnout trému na pódiu.
Pozor: falešná skromnost
Věty jako „já si to vůbec nezasloužím“ nebo „určitě byli lepší“ zpochybňují rozhodnutí těch, kdo vám cenu dali. Skromnost vyjádříte lépe tím, že část zásluhy přiznáte druhým a řeknete, co konkrétně udělali.
Jak může děkovná řeč znít?
Při převzetí ocenění
Mluví dobrovolná hasička, která přebírá ocenění obce za práci s mládeží.
Vážený pane starosto, vážení zastupitelé, milí sousedé. Děkuju za ocenění, kterého si moc vážím a které mě upřímně zaskočilo.
Když jsem před osmi lety zakládala kroužek mladých hasičů, přišly první čtvrtek tři děti a jeden pes. Dnes jich máme dvacet šest a pes chodí pořád. To není moje zásluha. Je to zásluha [Jindry Vacka], který nám každou sobotu půjčuje louku a nikdy neřekl, že mu po ní dupeme. A rodičů, kteří děti vozí na soutěže v pět ráno a ještě se u toho usmívají.
Děkuju taky své rodině, že snáší hadice sušené na balkoně. Tahle cena patří dětem, já jsem jim jen držela stopky. Děkuju.
Na konci rodinné oslavy
Milí moji, než se rozejdete, chci vám poděkovat. Sedmdesátiny jsem slavit nechtěla, to víte. Dcery mě přemluvily a já jim dneska musím dát za pravdu.
[Jitko] a [Simono], díky za výzdobu, za dort a za to, že jste mě od rána nepustily do kuchyně. [Karle], díky, žes přivezl harmoniku a že jsi hrál i ty písničky, co nemáš rád. A vám všem děkuju, že jste vážili cestu.
Takhle pohromadě jsem vás neviděla roky. Nenechme to zase na kulatiny.
Po skončení akce
Dámy a pánové, než kapela zahraje poslední sérii, dovolte mi poděkovat jménem pořadatelů.
Náš ples by nebyl bez dvanácti lidí, kteří včera do noci věšeli výzdobu, a bez paní [Evy Dostálové], která potřetí za sebou sehnala tombolu, jakou nám závidí celý okres. Děkujeme obci za sál a hasičům za pořadatelskou službu.
A hlavně děkujeme vám, že jste přišli, tančili a zůstali až do teď. Výtěžek půjde na nové lavičky u hřiště, takže si na dnešní večer budete moct brzy sednout. Dobrou noc a šťastnou cestu domů!
Tip: dívejte se na toho, komu děkujete
Při vyslovení jména vyhledejte dotyčného v sále očima a vydržte u něj celou větu. Poděkování řečené do stropu nebo do papíru ztrácí polovinu účinku.
Podobné zásady platí i pro děkování na svatbě nebo při odchodu z práce. Ukázky k těmto příležitostem najdete v rozcestníku proslovy a přípitky.
Časté otázky
Co dělat, když na někoho zapomenu?
Stává se to i zkušeným řečníkům. Vyhledejte dotyčného hned po skončení a poděkujte mu osobně, případně se k němu vraťte při další příležitosti u mikrofonu. Omluva řečená do očí bývá cennější než jméno v seznamu.
Mám si děkovnou řeč připravit, i když nevím, jestli vyhraju?
Ano. Tři věty na kartičce v kapse nic nestojí a ušetří vás improvizace před plným sálem. Když cenu nedostanete, kartičku prostě vyhodíte.
Je vhodné děkovat partnerovi a dětem na pracovní akci?
Jedna věta je v pořádku a posluchači ji přijímají dobře. Rodina nese část každého pracovního úspěchu. Delší vyznání si ale nechte na doma.
Jak poděkovat, když ocenění přebírám za celý tým?
Řekněte to hned v první větě a mluvte v množném čísle. Jmenujte oddělení nebo role a jeden společný moment, třeba noc před odevzdáním. Sebe zmiňte jen jako toho, kdo dnes šel na pódium.
