Obsah
Hluboké otázky jsou takové, na které neexistuje rychlá ani správná odpověď: týkají se toho, jak žijete, čemu věříte, čeho se bojíte a o čem sníte. Hodí se k tichému zamyšlení nad deníkem i k rozhovoru s někým, komu důvěřujete. Čtyřicet otázek níže je rozdělených do čtyř okruhů. Neberte je jako test, jedna dobře promyšlená vydá za celý večer.
Ve zkratce
- Hluboká otázka se ptá „proč“ a „co to pro tebe znamená“, ne „kolik“ a „kdy“.
- Hodí se ve dvou, v klidu a bez spěchu, například na procházce nebo večer u čaje.
- Nehodí se na první setkání, do větší společnosti ani ve chvíli, kdy je druhý vyčerpaný.
- Na jeden rozhovor stačí dvě až tři otázky.
- Kdo se ptá, odpovídá také, jinak jde o výslech.
Kdy se hluboké otázky hodí?
Nejlépe tam, kde je čas, klid a důvěra. Dlouhá cesta autem, noční rozhovor na chalupě nebo procházka fungují lépe než kavárna, protože se nemusíte dívat jeden druhému do očí a ticho mezi větami nikomu nevadí. Stejně dobře poslouží i vám samotným: vyberte jednu otázku, napište si ji do sešitu a deset minut pište, co vás napadne.
Naopak je vynechte u lidí, které sotva znáte, u oslavy ve větším kruhu a tehdy, když druhý právě řeší něco těžkého. Kdo je po pohřbu nebo po výpovědi, nepotřebuje přemýšlet o smyslu života, potřebuje, abyste u něj byli. S novými známými začněte lehčeji, třeba sadou otázek na poznání člověka, a k hlubším se dostanete postupně.
Pozor: žádné rozebírání odpovědí
Na hlubokou otázku lidé odpovídají tím, co je pro ně citlivé. Nehodnoťte, neraďte a neopravujte. Pokud někdo řekne „o tom mluvit nechci“, je to úplná a platná odpověď.
Na co se ptát o životě a hodnotách?
První dva okruhy míří na to, jak se díváte zpět a podle čeho se rozhodujete. Odpovědi často překvapí i toho, kdo je říká, protože se nad nimi běžně nezastavuje. Jsou psané v mužském rodě a tykání; při psaní do deníku je prostě vztáhněte na sebe.
Otázky o životě
- Co by ve tvém životě chybělo, kdyby ses před deseti lety rozhodl jinak?
- Kdy jsi měl naposledy pocit, že jsi přesně tam, kde máš být?
- Co tě život naučil tvrdě a co laskavě?
- Která obyčejná chvíle se ti vryla do paměti víc než velké události?
- Co bys poradil svému patnáctiletému já?
- Co z toho, čím dnes trávíš čas, bude důležité i za dvacet let?
- Podle čeho poznáš dobře prožitý den?
- Co jsi dostal zadarmo a bereš to jako samozřejmost?
- Kým bys byl bez své práce?
- V čem ses za posledních pět let nejvíc změnil?
Otázky o hodnotách
- Za čím si stojíš, i když s tebou okolí nesouhlasí?
- Co nikdy neuděláš, ani kdyby se to nikdo nedozvěděl?
- Čemu říkáš úspěch ty a čemu tvoji rodiče?
- Kdy je správné porušit slib?
- Co je pro tebe důležitější, mít pravdu, nebo mít klid?
- Komu dlužíš poděkování, které jsi nikdy nevyslovil?
- Na čem ti záleží víc, než dáváš najevo?
- Kde končí laskavost a začíná ustupování?
- Co se za peníze koupit nedá, a přesto pro to pracuješ?
- Podle čeho poznáš, že žiješ podle sebe?
Pokud vás druhý okruh zaujme, dá se na něj navázat cvičením, které popisuje článek o tom, jak najít své osobní hodnoty. Z odpovědí na otázky 11, 17 a 20 už budete mít polovinu práce hotovou.
Jak mluvit o strachu a snech?
Strach a sny spolu souvisejí víc, než se zdá: často se bojíme právě toho, po čem nejvíc toužíme. Proto jsou tyto dva okruhy vedle sebe. Začněte sny, mluví se o nich snáz, a ke strachu přejděte, až když se rozhovor usadí.
Otázky o strachu
- Čeho ses bál jako dítě a čeho se bojíš dnes?
- Který strach tě před něčím opravdu ochránil?
- Co bys udělal, kdybys věděl, že tě nikdo nebude soudit?
- O co se bojíš přijít?
- Co odkládáš, protože se bojíš, jak to dopadne?
- Kdy se ukázalo, že tvoje obavy byly zbytečné?
- Co je horší, neuspět, nebo to nezkusit?
- Komu se bojíš říct pravdu?
- Jak se chováš, když máš strach, a pozná to na tobě někdo?
- Co ti pomohlo ve chvíli, kdy ses bál nejvíc?
Otázky o snech
- Který sen sis splnil a bylo to jiné, než jsi čekal?
- Čeho ses vzdal a dodnes na to myslíš?
- Co bys dělal, kdybys měl zajištěné živobytí?
- Který sen jsi převzal od někoho jiného?
- Co po sobě chceš zanechat?
- Jak by vypadal tvůj obyčejný úterní den, kdyby se ti splnilo všechno, co si přeješ?
- Který malý sen bys mohl uskutečnit ještě tento měsíc?
- Co ti brání začít?
- O čem jsi snil v osmnácti a co z toho zbylo?
- Komu bys chtěl splnit sen ty?
Jak naložit s odpovědí?
Po hluboké otázce bývá chvíli ticho. Nechte ho být, druhý přemýšlí. Až domluví, neodpovídejte radou, stačí „děkuju, že jsi mi to řekl“ nebo doplňující „a jak to máš dnes?“. Tak vypadá v praxi aktivní naslouchání, bez kterého hluboké otázky ztrácejí smysl.
Tip: jedna otázka na týden
Vyberte si v neděli jednu otázku a noste ji celý týden v hlavě. V pátek si napište tři věty, k čemu jste došli. Za deset týdnů budete mít o sobě jasnější obrázek než po mnoha osobnostních testech.
S partnerem se vyplatí použít sadu určenou přímo dvojicím, tedy otázky pro páry. Pokud vás přemýšlení zavede k tomu, kam vlastně směřujete, navazuje na něj text o hledání smyslu života. Lehčí i hravější sady shrnuje rozcestník o čem mluvit.
Časté otázky
Jsou hluboké otázky vhodné na rande?
Na první schůzku spíš ne, protože druhý ještě nemá důvod se svěřovat. Na třetí nebo čtvrté, kdy už si rozumíte, může jedna taková otázka rozhovor krásně prohloubit. Vyberte z okruhu o snech a nejdřív odpovězte sami.
Co když na hlubokou otázku neznám odpověď?
To je v pořádku a je to častější než hotová odpověď. Řekněte „nevím, ale napadá mě tohle“ a přemýšlejte nahlas. Smyslem není dojít k závěru, ale všimnout si, kam vás otázka vede.
Můžu hluboké otázky pokládat dětem?
Starším dětem a dospívajícím ano, pokud je upravíte na jejich svět a nebudete odpovědi hodnotit. Dobře funguje otázka o tom, čeho se bály jako malé nebo co by chtěly umět. Ptejte se při společné činnosti, ne při rozhovoru tváří v tvář u stolu.
Proč mě některé otázky rozesmutní?
Protože se dotknou něčeho, co vám chybí nebo co jste ztratili, a to je přirozená reakce. Krátký smutek po takovém zamyšlení není na škodu. Pokud se ale tíživé myšlenky vracejí dlouho a berou vám chuť do běžných věcí, promluvte si o tom s psychologem nebo s praktickým lékařem.
