Obsah
Číst nahlas tak, aby to bavilo poslouchat, znamená číst pomaleji než potichu, dělat pauzy na tečkách a čárkách, zvednout oči od papíru na konci vět a text si předem aspoň jednou projít. Posluchač totiž nevidí odstavce ani uvozovky, všechno členění mu musí dodat váš hlas. Platí to stejně u večerní pohádky jako u projevu čteného z papíru. Rozdíl je jen v tom, kolik si můžete dovolit hrát.
Ve zkratce
- Oči mají být o pár slov napřed před ústy; proto pomáhá znát text předem.
- Tečka je nádech, čárka krátké zastavení, odstavec delší ticho.
- V každé větě zdůrazněte jedno slovo, ne všechna.
- Postavy v pohádce odlište tempem a výškou, nemusíte pitvořit hlas.
- Projev tiskněte velkým písmem s širokými okraji a dělte ho po myšlenkách.
- Poslední slova věty říkejte s očima na posluchačích, ne v papíru.
Jak si text připravit předem?
Čtení z listu bez přípravy zvládne plynule málokdo. Stačí přitom jedno tiché a jedno hlasité přečtení, abyste věděli, kde věta končí, kdo zrovna mluví a které slovo je těžké vyslovit. U pohádky to zabere pár minut před uložením dětí, u projevu si na to vyhraďte čas den předem.
Značky tužkou
Do vlastního výtisku si kreslete. Profesionální hlasatelé a herci to dělají také a nikdo to z publika nevidí. Stačí čtyři značky, které přečtete jedním pohledem.
| Značka | Co znamená |
|---|---|
| Jedna svislá čárka | Krátké zastavení bez nádechu |
| Dvě svislé čárky | Pauza s nádechem |
| Podtržení | Slovo, které má dostat důraz |
| Šipka nahoru nebo dolů | Hlas na konci stoupá, nebo klesá |
Postup přípravy
- Přečtěte text potichu a zjistěte, o čem je a kam směřuje.
- Označte tužkou pauzy a v každé větě jedno hlavní slovo.
- Zakroužkujte jména, cizí slova a číslice a řekněte je třikrát nahlas.
- Přečtěte celý text nahlas vestoje a opravte značky tam, kde vám došel dech.
- U projevu si změřte čas a dlouhá souvětí rozdělte na dvě věty.
Jakým tempem číst a kde mlčet?
Oči čtou rychleji, než ucho stíhá poslouchat. Tempo, které vám připadá pomalé až nepřirozené, bývá pro posluchače tak akorát. Zpomalte hlavně na začátku, než si lidé zvyknou na váš hlas, a u míst, kde zaznívá jméno, číslo nebo zvrat děje. Popisné pasáže můžete číst plynuleji. Kdo má sklon uhánět, vyzkouší cvičení z článku jak mluvit pomaleji.
Ticho je při předčítání stejně důležité jako slova. Před větou „A v tu chvíli se dveře otevřely“ se zastavte na dva údery srdce a děti přestanou dýchat. Po důležité myšlence v projevu nechte chvíli, ať dozní. Kam přesně mezery umístit a jak dlouhé mají být, rozebírá text pauzy v řeči. Melodii drží v pohybu jednoduché pravidlo: na konci oznamovací věty hlas klesá, u otázky bez tázacího slova stoupá. Více o tom v článku intonace a melodie řeči.
Jak číst dětem pohádku?
Dítě potřebuje hlavně poznat, kdo mluví a jak mu je. Vypravěče čtěte svým běžným hlasem, klidně a o něco tišeji. Přímou řeč odlište, aby dítě nemuselo čekat na „řekl vlk“.
Hlasy postav s mírou
Nemusíte být herec. Stačí měnit dvě věci: výšku a tempo. Medvěd mluví níž a pomalu, myška výš a rychle, babička měkce a s rozvahou. Vyberte si pro každou postavu jeden rys a držte ho celou knížku, děti si odchylky všimnou. Nepřehánějte to se silou ani s chrapláním, půlhodina hlubokého vlčího hlasu unaví hrdlo a před spaním děti spíš rozdovádí.
Kniha jako rozhovor
Mladší děti nechte do čtení vstupovat. Zastavte se a zeptejte se: „Co myslíš, kam se schoval?“ U známé pohádky vynechte poslední slovo verše a počkejte, až ho dítě doplní. Opakované čtení téže knihy není ztráta času, dítě si na známém textu upevňuje slova a těší se na místa, která zná. Další nápady, jak při čtení rozvíjet řeč, najdete v článku jak rozvíjet slovní zásobu dítěte.
Tip: ztišení na konec
Poslední stránku večerního čtení čtěte záměrně pomaleji a tišeji než začátek. Dítě se podle vašeho hlasu zklidní samo a přechod ke spaní je snazší než po dramatickém finále v plné hlasitosti.
Jak číst projev z papíru?
Čtený projev je v pořádku u smuteční řeči, slavnostního zahájení nebo tam, kde záleží na přesné formulaci. Aby nezněl jako úřední oznámení, potřebuje papír připravený pro oči řečníka: velké písmo, řádkování s mezerami, text jen v horních dvou třetinách listu, aby hlava neklesala k pultu. Každou myšlenku začněte na novém řádku a listy nesešívejte, odkládají se pak tiše stranou.
Oční kontakt se dá udržet i při čtení. Technika je prostá: pohledem naberte konec věty, zvedněte oči a poslední slova řekněte lidem. V pauze se podívejte zpět do textu, palec levé ruky vám drží řádek. Zpočátku to jde pomalu, po třech zkouškách už plynule. Kdo chce papír odložit úplně, najde postup v článku jak se naučit proslov zpaměti. Cvičení na hlas a výslovnost shrnuje rozcestník hlas a mluvený projev.
Časté otázky
Proč se při hlasitém čtení zadrhávám?
Nejčastěji proto, že oči čtou totéž slovo, které ústa právě říkají, a nemají náskok. Pomůže zpomalit a text si předem projít. Zadrhnutí na těžkém slově vyřeší jeho trojí opakování nahlas při přípravě.
Jak dlouho číst dětem před spaním?
Řiďte se pozorností dítěte, ne hodinkami. Batoleti stačí pár stránek s obrázky, předškolák vydrží kapitolu. Důležitější než délka je, aby se čtení opakovalo každý večer.
Mám se při přeřeknutí opravovat?
Když chyba mění smysl, klidně se vraťte na začátek věty a řekněte ji znovu bez omluvy. Drobné zakopnutí nechte být, posluchači ho za okamžik zapomenou. Omlouvání ruší víc než samotný přeřek.
Je lepší číst z papíru, nebo z tabletu?
Papír nezhasne, neposune se a snadno se do něj kreslí značky. Tablet je praktický při slabém světle, ale vypněte upozornění a zamkněte otáčení obrazovky. V obou případech zvětšete písmo tak, abyste text přečetli z natažené ruky.