Obsah
Slovní zásobu dítěte nejvíc rozvíjí obyčejný každodenní rozhovor: pojmenovávání toho, co spolu vidíte a děláte, společné prohlížení knížek a odpovědi o pár slov delší, než byla jeho věta. Nepotřebujete k tomu pomůcky ani vyhrazený čas, stačí mluvit při vaření, oblékání a cestou do obchodu. Podle amerického ústavu NIDCD se řeč nejintenzivněji rozvíjí v prvních třech letech a nejlépe tam, kde dítě soustavně slyší mluvit lidi kolem sebe. Pohádka v tabletu tuhle výměnu nenahradí.
Ve zkratce
- Komentujte nahlas běžné činnosti, slova se nejlíp lepí na to, co má dítě právě před očima.
- Na dětskou větu odpovězte stejnou větou, jen o dvě tři slova bohatší.
- Knížky prohlížejte už s kojencem; text číst nemusíte, stačí povídat nad obrázky.
- Dávejte na výběr a ptejte se tak, aby nešlo odpovědět pouhým „jo“.
- Televizi a rádio v pozadí vypínejte, hluk dítěti ztěžuje poslech.
- Když slov dlouhodobě nepřibývá, poraďte se s pediatrem.
Jak mluvit, aby slov přibývalo?
Dítě si nové slovo zapamatuje, když ho slyší opakovaně, v různých větách a ve chvíli, kdy ho věc zajímá. Proto má větší cenu sledovat jeho pozornost než prosazovat vlastní téma. Dívá se z okna na popeláře? Mluvte o popelářích, ne o tom, že má dojíst rohlík.
Komentování všedních věcí
Dělejte dítěti reportéra. „Teď loupu mrkev. Je dlouhá a oranžová. Nakrájím ji na kolečka a hodím do hrnce, slyšíš, jak to žbluňklo?“ V několika větách zaznělo podstatné jméno, vlastnosti i slovesa. NHS radí u menších dětí ukazovat a jmenovat a s věkem přidávat podrobnosti: nejdřív „kočka“, později „černá kočka leží na zídce“.
Rozšiřování dětských vět
Když batole oznámí „auto pryč“, vraťte mu to jako „ano, červené auto odjelo za roh“. Britská zdravotní služba doporučuje odpovídat větou o něco delší, než jakou řeklo dítě. Stejně zacházejte s chybami: místo „neříká se pejskové“ prostě zopakujte správný tvar v odpovědi, „ano, běží tam dva psi“. Kritika chuť mluvit bere, vzor ji posiluje.
Tip: počkejte na odpověď
Po otázce v duchu napočítejte do pěti, než začnete napovídat. Malé dítě potřebuje na vybavení slova víc času než dospělý a právě v té pauze se učí.
Jaké otázky pokládat?
Otázka „Bylo ve školce hezky?“ skončí u jednoho slova. Zkuste „S čím jste si dneska stavěli?“ nebo „Co bys uvařil medvědovi k večeři?“. U nejmenších fungují volby ze dvou možností, které NHS výslovně doporučuje: „Chceš jablko, nebo banán?“ Dítě tak musí slovo samo vyslovit, ne jen přikývnout. Další postupy, jak vést rozhovor s malým dítětem, shrnuje článek jak mluvit s dítětem.
| Místo | Zkuste | Co tím dítě získá |
|---|---|---|
| „Líbí se ti ta knížka?“ | „Co myslíš, kam ta liška utíká?“ | Prostor pro vlastní větu a domýšlení |
| „Chceš pití?“ | „Dáš si vodu, nebo mléko?“ | Nutnost říct konkrétní slovo |
| „Co je to?“ u každého obrázku | „Hele, traktor. Veze seno krávám.“ | Nové slovo v souvislosti místo zkoušení |
Co dají knížky a říkanky?
V knihách se objevují slova, která doma běžně nezazní: jezevec, maják, prohlubeň. NHS doporučuje prohlížet knížky už kolem půl roku a netrvat na čtení textu. Nechte dítě otáčet stránky, ukazovat a vracet se k oblíbené dvoustraně klidně podesáté; opakování je přesně to, co paměť potřebuje. U říkanek a písniček s pohybem pomáhají gesta slova udržet.
Užitečná jsou i slova, která věci spojují do skupin. Položte vedle sebe míč, medvídka a kostky a řekněte „to jsou hračky“. Později můžete hrát na třídění: co patří do lednice, co do skříně, co letí a co plave. Orientační představu, kolik toho děti v jakém věku obvykle říkají, nabízí přehled kdy přicházejí první slova a věty. V rodinách se dvěma jazyky se slova z obou sčítají, jak vysvětluje text o dvojjazyčné výchově.
Proč obrazovka rozhovor nenahradí?
Video mluví na dítě, ale nereaguje na něj. Nepočká, až dítě odpoví, nerozšíří jeho větu a nevšimne si, že se dívá jinam. NHS proto doporučuje u batolat denní čas u televize omezovat a puštěný přístroj v pozadí vypínat, protože ruší poslech. Jak nastavit domácí pravidla bez hádek, popisuje článek o dětech a obrazovkách. Když už pohádka běží, sedněte si k ní a mluvte o tom, co se děje.
Zpozornět je namístě, pokud dítě slova nepřidává, málo rozumí pokynům nebo o už naučená slova přichází. První krok je návštěva pediatra, který podle NIDCD obvykle doporučí vyšetření sluchu a logopeda. Varovné signály rozebírá text o opožděném vývoji řeči a další témata najdete v rozcestníku řeč dětí a logopedie.
Časté otázky
Mám na dítě mluvit dětskou řečí?
Zpěvavý tón a jednoduché věty malým dětem pomáhají udržet pozornost. Slova ale vyslovujte správně a nekomolte je, protože dítě přebírá přesně to, co slyší. „Haf haf“ doplňte vždy i slovem pes.
Kolik slov má umět dvouleté dítě?
Rozdíly mezi dětmi jsou velké a jedno číslo by bylo zavádějící. NIDCD u dětí mezi prvním a druhým rokem popisuje, že pravidelně přibírají nová slova a začínají spojovat dvě dohromady. Pokud vaše dítě nic z toho nedělá, promluvte si s dětským lékařem.
Pomáhají kartičky s obrázky a výukové aplikace?
Kartičky poslouží jako podnět k povídání, pokud u nich sedíte s dítětem a rozvíjíte, co na nich je. Samotné ukazování a zkoušení „co je to“ přináší málo. Totéž platí o aplikacích: bez dospělého, který reaguje, jde jen o další obrazovku.
Dítě rozumí všemu, ale mluví málo. Je to v pořádku?
Dobré porozumění je příznivé znamení, samo ale neříká, že není co řešit. Sledujte, zda slova přibývají z měsíce na měsíc. Když ne, nechte dítě vyšetřit, ať máte jistotu ohledně sluchu i řeči.
Zdroje
- NHS: konkrétní tipy na podporu řeči od narození do tří let
- National Institute on Deafness and Other Communication Disorders: orientační milníky řeči a postup při pochybnostech
Článek má vzdělávací charakter a nenahrazuje vyšetření lékařem ani klinickým logopedem.
