Obsah
Jakmile zjistíte, že jste jméno vyslovili chybně, krátce opravu přijměte, správný tvar jednou zopakujte a pokračujte. „Děkuju, paní Šimůnková. Ještě nás čeká ukázka vašeho návrhu.“ Pokud správnou výslovnost stále neznáte, požádejte o ni přímo: „Můžete mi prosím jméno ještě jednou říct tak, jak ho vyslovujete?“ Přímá otázka je zvlášť užitečná tehdy, když máte dotyčného za chvíli představit dalším lidem.
Když vás člověk opraví, dejte opravě místo
Při seznamování se soustředíme na vlastní jméno, na další osobu i na to, komu uhnout ve dveřích. Chybnou výslovnost někdy zjistíte až ve chvíli, kdy ji druhý člověk klidně vysloví znovu. Zastavte se na tu jednu větu. Jestli jste právě řekli „paní Šimánková“ a dozvíte se „Šimůnková“, zopakujte druhou podobu. Nemusíte popisovat, jak se vám obě jména v hlavě spojila.
V průběhu rozhovoru může oprava zaznít jako krátká vedlejší poznámka. Přijměte ji ve stejné míře. Modelová výměna vypadá třeba takto: „Tady se mnou sedí pan Havlík.“ „Havlíček.“ „Děkuju za opravu, pane Havlíčku. Chcete nám nejdřív ukázat ten půdorys?“ V reálném hovoru použijte podobu, kterou vám člověk sám řekl, případně se zeptejte na vhodné oslovení.
Jak si říct o druhé vyslovení
Když jméno sotva zaslechnete, zopakujte pouze to, čím jste si jistí, nebo požádejte o celé jméno. Otázka „Můžete mi prosím zopakovat příjmení? Chci vás představit správně“ vysvětluje důvod a zároveň ponechává druhému člověku prostor vyslovit jméno v běžném tempu. Jestli potřebujete, aby jméno řekl pomaleji, požádejte o to jednou. Rozkládat cizí příjmení nahlas na pět různých variant může být v čekající skupině nepříjemné.
V telefonátu může být problém prostě ve spojení. Uveďte to, když skutečně část věty zanikla. „Na konci mi vypadl zvuk. Zopakujete prosím příjmení?“ Když už jste se potkali a vůbec si nemůžete vybavit, jak se člověk jmenuje, pomůže jiný postup. Tuto situaci řeší samostatný článek co říct, když si nepamatujete jméno.
Při představování před skupinou opravte i to, co slyšelo publikum
Oprava mezi dvěma lidmi stačí v rozhovoru mezi čtyřma očima. Když chybné jméno zaznělo do mikrofonu, lidé v sále už si podle něj mohou spojovat hosta s jeho prací. Zopakujte správné jméno do mikrofonu, aby stejnou informaci dostali i oni. „Opravím příjmení. Naším hostem je paní Šimůnková. Děkuji a předávám vám slovo.“ Pak už nechte mluvit hosta. Pouhá omluva mimo mikrofon by publiku správnou podobu nepředala.
Pokud před vámi stojí další moderátor nebo člověk, který bude mít vlastní vstup, stačí mu správnou podobu předat při nejbližší přirozené pauze. Nespoléhejte na to, že ji zachytil přes reproduktor. U veřejné akce pomůže jedna aktuální kartička s pořadím hostů a poznámkou k výslovnosti pro ty, kdo skutečně uvádějí. Obecný průběh úvodu rozepisuje vzor přivítání hostů na akci.
Jméno na kartičce si připravte už při domluvě
U veřejného uvedení je obvykle nejlepší zeptat se předem. Jak má celé jméno zaznít? Jak si host přeje být oslovený? Používá v tomhle prostředí celé jméno, nebo předstupuje pod pracovním jménem? Na odpověď nepotřebujete dotazník. Jedna krátká otázka při přípravě programu většinou stačí. Když si napíšete vlastní pomůcku k výslovnosti, dejte ji stranou od podoby pro veřejný program.
- Na kartičce pro čtení označte část, kterou obvykle zkomolíte. Použijte jednoduchý zápis, jemuž rozumíte i ve spěchu.
- Ve veřejném programu ponechte skutečný pravopis a dohodnutý způsob uvedení. Zjednodušený přepis výslovnosti může vypadat jako překlep.
- Při zkoušce řekněte nahlas celé uvedení včetně věty před jménem. Samotné příjmení na papíře se čte jinak než na konci dlouhé věty.
Modelová příprava: pořadatel vám pošle seznam řečníků s jejich obory. U druhého jména váháte. Před akcí oslovíte řečníka, jméno si necháte říct a zkusíte větu, ve které zazní. Před podáním mikrofonu už řešíte jen to, zda má host začít ukázkou, nebo mluvit od pultu. Stejnou přípravu využijete i při představení nového kolegy na první poradě.
Opravte vlastní přeřeknutí i bez upozornění
Když si všimnete chyby sami, krátce opravte poslední větu. Na pracovní poradě se tak můžete vrátit k řečníkovi dřív, než rozvine téma. „Omlouvám se, jméno jsem vyslovila špatně. Paní Havlíčková, podíváme se spolu na první bod?“ Po takové opravě není potřeba druhého žádat, aby vás před všemi ujistil, že se nic nestalo. Soustřeďte se na věc, se kterou do rozhovoru přišel.
Pokud zjistíte chybu až po skončení akce, zvažte, kde se může projevit dál. Zůstala jen ve vzduchu, nebo někdo podle ústního uvedení připravuje titulek k fotce? V druhém případě pošlete správnou podobu editorovi, i když si výslovnost s hostem ověříte samostatně. Modelová zpráva: „Při uvedení jsem jméno hosta zkomolil. Do popisku patří podoba z potvrzeného programu.“ Tím předáte opravu k místu, kde je potřeba.
Když jste stejnou chybu udělali podruhé
Jedna běžná oprava pomáhá udržet hovor v pohybu. Při opakování může druhý člověk nabýt dojmu, že jeho oprava zapadla. Dejte krátce najevo, že ji berete vážně. „Zase jsem to přeřekl. Díky, že mě opravujete. Zkusím si tu výslovnost poznamenat.“ Pak to opravdu udělejte, pokud spolu budete mluvit i příště. Výslovnost vyslovte jednou zřetelně a věnujte pozornost odpovědi. Poznámka má pomoci vám, proto ji nepotřebujete rozesílat celému týmu.
Někdy uslyšíte, že ostatní používají odlišnou výslovnost. Při příštím setkání vycházejte z toho, co vám řekl sám člověk. Pokud se oba tvary používají v různých jazycích nebo okolnostech, krátká otázka „Kterou podobu chcete, abych použila při uvedení?“ je praktičtější než společné rozhodování o tom, kdo z kolegů to říká nejlépe.
Při nejistotě dejte hostovi možnost představit se
Jestli vám těsně před začátkem akce chybí možnost výslovnost ověřit, můžete změnit pořadí úvodu. Uveďte téma a požádejte hosta, aby se krátce představil. „Dnes se budeme věnovat obnově rybníků. Na úvod poprosím našeho hosta, aby řekl, jak se k této práci dostal.“ Tento postup se hodí, když je host na improvizaci připravený. U formální akce si společný úvod domluvte předem, aby předání slova nepůsobilo jako náhlá změna.
Časté otázky
Je lepší se omluvit, nebo poděkovat za opravu?
Při běžném přeřeknutí obvykle stačí poděkování a správné zopakování. Krátká omluva se hodí, když chyba zazněla veřejně nebo jste opravu předtím přeslechli.
Co když jsem správnou výslovnost zaslechl jen napůl?
Požádejte člověka o druhé vyslovení. Pokud přednáška právě začíná a není čas, předání slova můžete dokončit stručně a přesnou podobu si ověřit o přestávce.
Mám opravit také jméno v titulcích nebo programu?
Pokud je chybně napsané, předejte správný zápis člověku, který dokument spravuje. Výslovnost a pravopis ověřte odděleně. Chyba při vyslovení sama o sobě neříká, že je špatně také text v programu.