Mnozí se domnívají, že takzvaný syndrom vyhoření přichází na scénu ve chvíli, kdy je člověk přepracovaný, respektive kdy se z něj stává workoholik. Jenže workoholici nejsou jedinou rizikovou skupinou u takzvaného burn-out. Ohrožených je vícero skupin, protože tento dnes velmi častý jev nastupuje na scénu v případě, že nastupují pochybnosti o vykonané práci nebo ztrátě perspektivy. A to se může stát nejen workoholikům, ale například i pečujícím matkám, které taktéž musí, v případě odhalení problému, co nejdříve přistoupit k léčbě závislostí.
Co je to syndrom vyhoření?
Domněnka, že se syndrom vyhoření týká pouze těch, kteří jsou závislí na práci je mylné. Syndrom vyhoření totiž nemá zárodek v tom, že hodně pracujeme, ale je to stav celkového duševního a také emočního vyčerpání, který vzniká z akutního stresu, nikoliv jen z dlouhodobé zátěže.
Mnozí se také domnívají, že tento problém na světlo světa vyvstane prakticky ihned, ale ve skutečnosti se to s člověkem pěknou dobu táhne. Potíže s tím se mohou rozvíjet opravdu dlouho a pojit se mohou klidně se soustavnou péčí o blízké. Ohroženy tedy opravdu nejsou jenom workoholici, ale obecně také profese, které jsou dlouhodobě vystavené vysokým nárokům a zároveň také bezchybnému nároku.
Jak se projevuje syndrom vyhoření?
Rozhodně se nevyplácí nechávat zajít syndrom vyhoření do pozdního stádia. S tímto problémem musí člověk zatočit skutečně ihned. Pokud tak neučiní, může to dojít do velkých problémů a nejen zdravotních potíží. Bohužel souboj se syndromem vyhoření není tak snadný a jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve skutečnosti je to běh na dlouhou trať, ale aby tato trať mohla být vůbec započata, musí se rozeznat prvotní příznaky.
Postižení velmi často pociťují ztrátu energie, také pro ně neplatí odpočinek a pociťují i celkovou nechuť. Neumí se soustředit, nedokážou se z ničeho pořádně radovat. Jsou také velmi často podráždění, jiní zase velmi vzteklí. A dokonce někdy až apatičtí k zájmům svého okolí nebo k sobě samotnému.
