Obsah
S sebou píšeme tehdy, když někdo něco nebo někoho bere, nese či má u sebe (vezmi si s sebou deštník), kdežto samotné sebou patří k pohybu vlastního těla a k dalším spojením bez předložky (trhl sebou, být sám sebou). V řeči obě podoby splývají, protože dvě s vedle sebe se vyslovují skoro jako jedno. Na papíře je ale rozdíl zřetelný a snadno se ověří. Stačí si místo sebou zkusit říct tebou a s tebou.
Ve zkratce
- S sebou je předložka s a 7. pád zájmena se: vzít, mít, nosit, přivézt s sebou.
- Sebou bez předložky stojí u sloves pohybu těla: hodit sebou, škubnout sebou, praštit sebou.
- Bez předložky je i spojení být sám sebou a „být si jistý sám sebou“.
- Pomůcka: kde lze říct „s tebou“, pište s sebou, kde jen „tebou“, pište sebou.
- Podobu se sebou najdete hlavně po slově sám: „mluví sám se sebou“.
Co znamená s sebou?
Spojení s sebou vyjadřuje, že věc nebo osoba někoho doprovází. Skládá se z předložky s a tvaru zvratného zájmena, takže odpovídá na otázku s kým, s čím. Typická slovesa jsou vzít, brát, mít, nést, vozit a přinést: „Vezmi si s sebou občanku“, „Děti měly s sebou svačinu“, „Přivezl s sebou celou rodinu“. Patří sem i nápis na okénku bistra „jídlo s sebou“.
Že jde o předložkové spojení, poznáte na jiných osobách. Říkáme „vezmu tě s sebou“, ale také „pojedu s tebou“ a „půjde s námi“. Předložka s tam zůstává pokaždé. Kdy se píše s a kdy z, vysvětluje samostatný text o předložkách s a z.
Proč dvě s vedle sebe nevadí
Čeština obvykle před slovem začínajícím na s používá předložku ve tvaru se, například „se sestrou“ nebo „se solí“. Ve významu „mít u sebe“ se však ustálila podoba s sebou, kterou uvádí i Internetová jazyková příručka. Při výslovnosti se obě hlásky slijí, a proto pisatelé jedno s často vynechají. V textu je ale potřeba napsat obě, oddělené mezerou.
Kdy stačí samotné sebou?
Bez předložky stojí sebou tam, kde zájmeno vyjadřuje, čím někdo pohnul nebo kým je. Nejčastěji jde o prudký pohyb vlastního těla: „Lekl se a trhl sebou“, „Ryba sebou mrskala na břehu“, „Unaveně sebou praštil na gauč“. Hovorové „hoď sebou“ znamená pospěš si. Ve všech těchto větách se ptáme kým, čím, a nic nikoho nedoprovází.
Druhou skupinu tvoří spojení se slovem sám a se slovesy, která žádají 7. pád: „Buď sám sebou“, „Je si jistá sama sebou“, „Pohrdal sebou za tu zbabělost“. Ani zde předložka není. S předponami s a z u sloves, které se pletou podobně, pomůže článek o dvojici shlédnout a zhlédnout.
Jak rozdíl poznat ve větě?
Zvratné zájmeno se vztahuje k podmětu, a proto ho lze na zkoušku vyměnit za zájmeno jiné osoby. Když do věty sedí s tebou nebo se mnou, předložka tam patří a píšete s sebou. Když sedí jen holé tebou nebo mnou, předložka chybí i v původní větě. Postup zabere pár vteřin.
- Najděte sporné místo: „Vzal si (sebou, s sebou) notebook.“
- Zkuste druhou osobu: „Vzal notebook s tebou“ dává smysl, „vzal notebook tebou“ ne.
- Napište tedy s sebou.
- U věty „Pes (sebou, s sebou) škubl“ vyjde „škubl tebou“. Píše se sebou.
| Správně | Chybně | Proč |
|---|---|---|
| Vezmi si s sebou svetr. | Vezmi si sebou svetr. | Svetr tě doprovází: s kým, s čím. |
| Máte s sebou doklady? | Máte sebou doklady? | Mít něco u sebe. |
| Dítě sebou ze spaní cuklo. | Dítě s sebou ze spaní cuklo. | Pohyb těla: kým, čím. |
| Zůstaň sama sebou. | Zůstaň sama s sebou. | Být kým, čím, bez předložky. |
| Kávu s sebou, prosím. | Kávu sebou, prosím. | Odnáším si ji s sebou. |
Pozor: podobná slovesa, jiný zápis
„Trhl sebou“ říká, že člověk prudce cukl tělem. „Strhl s sebou ubrus“ říká, že při pádu vzal ubrus dolů spolu se sebou. Slovesa znějí podobně, první ale popisuje pohyb vlastního těla a druhé věc, která člověka doprovází, takže přebývající nebo chybějící s je tu chybou.
Co s tvarem se sebou a dalšími předložkami?
Vedle s sebou existuje i podoba se sebou. Používá se hlavně tam, kde nejde o nošení věcí, ale o vztah člověka k sobě: „Je spokojený sám se sebou“, „Povídá si sama se sebou“, „Neví, co se sebou“. Pro význam „mít u sebe“ zůstává zavedené s sebou.
S jinými předložkami potíž není, protože je v řeči slyšíte: před sebou, za sebou, mezi sebou, nad sebou, pod sebou. Píše se „má to za sebou“, „domluvili se mezi sebou“ a „měl před sebou dlouhou cestu“. Další oříšky psané dohromady a zvlášť řeší text nashledanou, nebo na shledanou a souhrnný přehled českého pravopisu.
Časté otázky
Píše se „vzít sebou“, nebo „vzít s sebou“?
Správně je „vzít s sebou“. Věc, kterou berete, vás doprovází, a k tomu je potřeba předložka s. Ověříte to větou „vezmu to s tebou“, kde předložku vynechat nelze.
Jak napsat „hoď sebou“?
Bez předložky, tedy „hoď sebou“. Výraz znamená pospěš si a obrazně popisuje pohyb vlastního těla. Zájmeno tu odpovídá na otázku kým, čím.
Je „se sebou“ chyba?
Není. Tato podoba je běžná ve spojeních jako „spokojený sám se sebou“ nebo „bojuje sám se sebou“. Pro význam mít nebo vzít něco u sebe se ale ustálilo psaní s sebou.
Jak se s sebou vyslovuje?
V běžné řeči obě s splývají a spojení zní skoro stejně jako samotné sebou. Výslovnost proto při psaní nepomůže a je nutné řídit se významem. Spolehlivou oporou je záměna za tebou a s tebou.
Píše se „mít sebou“, nebo „mít s sebou“ u dokladů a peněz?
Vždy „mít s sebou“: „Mám s sebou jen kartu“, „Neměl s sebou řidičský průkaz“. Jde o věci, které člověka doprovázejí. Samotné sebou by ve větě se slovesem mít nedávalo smysl.
