Obsah
Mluvit spisovně a neznít strojeně znamená držet se spisovných koncovek (dobrý den, s kamarády, okno), ale volit z nich ty hovorové, tedy děkuju, můžu nebo říct místo knižního děkuji, mohu a říci. Tomuhle středu se říká hovorová spisovná čeština a je to přirozený jazyk pohovorů, prezentací i rozhlasových rozhovorů. Obecná čeština s tvary jako dobrej, bejt nebo vokno patří ke stolu s přáteli, ne před komisi. Stačí pohlídat několik málo koncovek a zbytek řeči může zůstat váš.
Ve zkratce
- Spisovná čeština má dvě polohy: neutrální až knižní (děkuji, mohu) a hovorovou (děkuju, můžu). Obě jsou spisovné.
- Nespisovné jsou tvary obecné češtiny: dobrej, bejt, vokno, s kamarádama, velký města.
- Tvar bysme patří podle Internetové jazykové příručky jen do neformálních mluvených projevů; v pracovní řeči říkejte bychom.
- Podoby by jsme a by jste jsou přehnaná snaha o správnost. Spisovně je jen bychom a byste.
- Strojeně nezní spisovnost, ale knižní slova a dlouhá souvětí. Mluvte v krátkých větách a běžnými slovy.
- Nejrychlejší trénink: nahrát si dvě minuty vyprávění a spočítat koncovky -ej a -ama.
Čím se liší spisovná a obecná čeština?
Spisovná čeština je podoba jazyka, kterou popisují mluvnice a slovníky a kterou se učíme ve škole. Obecná čeština je běžná mluva, původně z Čech, kterou většina lidí používá doma a mezi známými. Liší se hlavně koncovkami a několika hláskami: místo ý zní ej (dobrej), místo é zní ý (dobrý pivo), před o na začátku slova přibývá v (vokno) a sedmý pád množného čísla končí na -ama (s kamarádama). Na Moravě a ve Slezsku se mluví jinak, tamní nářeční tvary ale do oficiálního projevu také nepatří.
Hovorová spisovná čeština jako střed
Mezi knižním jazykem a obecnou češtinou leží široké pásmo, které jazykovědci označují jako hovorovou spisovnou češtinu. Patří sem tvary, které jsou spisovné a zároveň typické pro mluvený projev. Internetová jazyková příručka u slovesa děkovat uvádí koncovky -i a -í jako neutrální a koncovky -u a -ou jako hovorové, tedy děkuju a děkujou. Stejně hodnotí tvary můžu a můžou vedle původních mohu a mohou, které převažují v psaných textech.
Co znamená slovo „hovorové“ ve slovníku
Poznámka hovorové ve slovníku neznamená chybu. Říká, že tvar je spisovný, ale hodí se hlavně do mluvené řeči, zatímco v úředním dopise by působil uvolněně. Nespisovné tvary naopak za hranicí spisovnosti stojí, i když je slyšíte denně. Tohle rozlišení vám ušetří dvě opačné chyby: nebudete se bát říct můžu a nebudete si myslet, že dobrej den projde, protože to tak říká každý.
Které tvary vás prozradí nejčastěji?
Posluchač si nevšímá celé vaší mluvnice, zachytí jen pár signálů. Nejvíc slyšet jsou koncovky přídavných jmen a sedmý pád množného čísla, protože se v řeči opakují skoro v každé větě. Tabulka shrnuje dvojice, které stojí za to si pohlídat, a u každé říká, jak ji hodnotí kodifikace.
| Běžně zazní | Do formálního projevu | Jak to je |
|---|---|---|
| dobrej den, mladej kolega | dobrý den, mladý kolega | -ej místo -ý je obecná čeština, nespisovné |
| bejt, bejvalej | být, bývalý | nespisovné |
| vokno, votevřít, von | okno, otevřít, on | přidané v před o je nespisovné |
| s kamarádama, s lidma | s kamarády, s lidmi | koncovka -ama a -ma je nespisovná |
| velký města, ty auta | velká města, ta auta | nespisovné |
| bysme, abysme | bychom, abychom | bysme jen v neformální mluvě |
| by jste, by jsme | byste, bychom | hyperkorektní, nespisovné |
| děkuju, můžu, říct | beze změny | spisovné, hovorové nebo neutrální |
U rukou, nohou, očí a uší je to jinak: tvary rukama a nohama spisovné jsou, protože jde o pozůstatek dvojného čísla. Podrobně to rozebírá článek rukama, nebo rukami. Kdo si není jistý podmiňovacím způsobem, najde přehled tvarů v textu bychom, nebo bysme.
Kdy na spisovnosti opravdu záleží?
Čím je situace oficiálnější a čím méně vás posluchači znají, tím víc podle řeči soudí. Na pohovoru, při prezentaci klientovi, u státnic nebo v médiích se spisovný projev očekává a obecná čeština tam působí nepřipraveně. Na poradě s kolegy, se kterými si tykáte, by naopak důsledně knižní řeč vytvořila odstup. Dobré vodítko je jednoduché: mluvte o stupeň spisovněji, než mluví ten, kdo jednání vede.
- Vždy spisovně: pohovor, obhajoba, veřejný proslov, rozhovor do rádia nebo televize, jednání s úřadem.
- Hovorová spisovná stačí: firemní prezentace, školení, online schůzka s lidmi mimo tým.
- Jak je vám přirozené: oběd s kolegy, rodina, přátelé.
Pokud vás čeká vystoupení se slidy, spojte jazykovou přípravu s tím, jak prezentovat před lidmi. Řeč se ladí lépe na konkrétním textu než naprázdno.
Jak neznít jako úřední vyhláška?
Strojenost nevzniká ze spisovných koncovek, ale z knižních slov a papírových vazeb. Věta „Dovoluji si vás tímto informovat, že jsem připraven zodpovědět dotazy“ je spisovná a nepoužitelná. Stejný obsah zní přirozeně takto: „Teď je prostor na vaše otázky.“ Spisovné koncovky zůstaly, zmizela jen vata.
Tvary, které jsou spisovné a přitom přirozené
V mluvené řeči sáhněte po hovorové variantě všude, kde ji kodifikace nabízí. Říkejte děkuju, potřebuju, můžu, můžou, říct, péct a nebojte se krátkých vět. Naopak vynechte slova, která žijí jen na papíře: nicméně, jelikož, pročež, taktéž, obdržet. Nahraďte je slovy ale, protože, taky, dostat. Posluchač pak slyší člověka, ne dokument.
Pozor: snaha navíc bývá slyšet
Kdo se ve stresu snaží mluvit co nejsprávněji, začne tvary přehánět. Typické jsou „by jste“, „abyste jste“ nebo „kdyby jsme“. Správně je jen byste, abyste a kdybychom. Pravidlo najdete v článku byste, nebo by jste.
Výslovnost dělá půlku dojmu
I spisovné tvary zní nedbale, když se polykají koncovky a z „protože“ zbude „pže“. Dořečená poslední slabika působí kultivovaně víc než jakákoli volba slov. Pomůže cvičení z článku o tom, jak zlepšit výslovnost a artikulaci. Druhým rušivým prvkem bývají parazitní výrazy, které se v nejistotě množí; jak na ně, popisuje text o tom, jak se zbavit vycpávkových slov.
Jak si spisovnou mluvu natrénovat?
Přepnout kód na povel jde těžko, protože koncovky vyslovujeme automaticky. Funguje jen krátký a pravidelný trénink nahlas, ideálně pár minut denně po dobu, než vás čeká důležité vystoupení.
- Nahrajte se. Dvě minuty vyprávějte do telefonu, co jste dělali včera v práci, tak jak mluvíte běžně.
- Spočítejte signály. Při poslechu si dělejte čárky za každé -ej, -ama, přidané v a bysme.
- Vyberte jeden jev. Začněte tím nejčastějším, obvykle koncovkou -ej. Všechno najednou neopravíte.
- Převyprávějte totéž spisovně. Pomalu, s důrazem na vybranou koncovku, a znovu nahrajte.
- Čtěte nahlas. Pět minut novinového článku denně dostane spisovné koncovky do úst i do ucha.
- Vyzkoušejte to naostro. V obchodě, na poště nebo v telefonátu na úřad mluvte záměrně spisovně.
Tip: první a poslední věta nazpaměť
Před pohovorem nebo prezentací si úvodní a závěrečnou větu řekněte několikrát nahlas ve spisovné podobě. Začátek nastaví kód pro zbytek řeči a mozek se ho pak drží snáz, než když do spisovnosti přecházíte až uprostřed.
Další cvičení na dech, tempo a hlasitost najdete v rozcestníku hlas a mluvený projev, pravopisné dvojice pak shrnuje přehled českého pravopisu.
Časté otázky
Je „děkuju“ spisovně?
Ano. Internetová jazyková příručka uvádí děkuji jako neutrální a děkuju jako hovorový tvar, oba patří do spisovné češtiny. V mluvené řeči je děkuju zcela na místě, v oficiálním dopise se spíš hodí děkuji.
Můžu na pohovoru říct „můžu“?
Můžete. Tvary můžu a můžou jsou spisovné a příručka je řadí k hovorovým, tedy typickým pro mluvený projev. Podoby mohu a mohou znějí formálněji a převažují v psaných textech.
Vadí, když mluvím s moravským přízvukem?
Přízvuk a melodie řeči nejsou chyba a spisovnost se podle nich neposuzuje. Hlídejte jen nářeční tvary a slova, kterým by posluchač z jiného kraje nemusel rozumět. Koncovky držte spisovné.
Proč mi spisovná čeština zní falešně?
Protože ji většinou znáte jen ze psaní a čtení, ne z vlastních úst. Po několika dnech hlasitého čtení a krátkých nahrávek si na vlastní spisovný hlas zvyknete. Pomáhá také volit hovorové spisovné tvary místo knižních.
Mám opravovat ostatní, když mluví nespisovně?
V běžném hovoru ne, obecná čeština je v soukromí přirozená a oprava působí povýšeně. Smysl má jen tam, kde vás o zpětnou vazbu někdo požádal, například při nácviku prezentace.