Obsah
Krátké ji se píše jen ve 4. pádě (vidím ji, čekám na ni), dlouhé jí ve všech ostatních pádech zájmena ona, tedy ve 2., 3., 6. a 7. pádě (bez ní, věřím jí, o ní, s ní). Rozhoduje tedy pád, ne výslovnost, která délku často zastře. Stačí si do věty místo zájmena dosadit ukazovací tu, té nebo tou. Krátké tu znamená krátké ji, dlouhé té a tou znamená dlouhé jí.
Ve zkratce
- Ji je pouze 4. pád: „znám ji“, „pozval ji“, „mám ji rád“.
- Jí platí pro 2., 3. a 7. pád: „zeptal se jí“, „pomohl jí“, „pohrdá jí“.
- Po předložce se j mění na n: krátké ni ve 4. pádě (pro ni), dlouhé ní jinde (k ní, o ní, s ní).
- Pomůcka: tu = ji, té a tou = jí.
- Slovo jí je také tvar slovesa jíst: „Ona ji jí“ je správná věta o polévce.
Který pád žádá krátké ji?
Zájmeno ona má v jednotném čísle překvapivě málo tvarů. Kromě 1. pádu ona existují jen dva: ji a jí. Krátká podoba obsluhuje jediný pád, čtvrtý, na který se ptáme koho, co. Všechno ostatní připadá dlouhé podobě. Pokud si otázky nevybavujete zpaměti, připomene je článek o pádových otázkách.
| Pád | Bez předložky | Po předložce | Příklad |
|---|---|---|---|
| 2. (koho, čeho) | jí | ní | Všiml si jí. Odešel od ní. |
| 3. (komu, čemu) | jí | ní | Napsal jí. Šel k ní. |
| 4. (koho, co) | ji | ni | Slyšel ji. Čekal na ni. |
| 6. (o kom, o čem) | není | ní | Mluvili o ní. |
| 7. (kým, čím) | jí | ní | Byl jí okouzlen. Šel s ní. |
Slovesa, která svádějí k chybě
Nejčastěji se chybuje u sloves s 2. pádem, protože se intuitivně zdá, že jde o pád čtvrtý. Píše se „zeptal se jí“, „bál se jí“, „váží si jí“, „dotkl se jí“ a „to se jí netýká“, protože se ptáme koho, čeho. Naopak „poslouchal ji“, „potkal ji“ a „prosil ji“ mají pád čtvrtý. Některá slovesa mění pád podle významu: „zavolal jí“ znamená, že jí telefonoval, „zavolal ji“ znamená, že ji přivolal k sobě.
Jak funguje pomůcka tu, té, tou?
Ukazovací zájmeno ta má v každém pádě jiný tvar, takže poslouží jako lakmusový papírek. Za zájmeno ona si dosaďte spojení „tu ženu“, „té ženy“, „té ženě“ nebo „tou ženou“ a sledujte délku samohlásky. Krátké tu ukazuje na krátké ji, dlouhé té a tou ukazují na dlouhé jí. Záměna funguje i u věcí ženského rodu, třeba u knihy nebo zprávy.
- „Viděl jsem (ji, jí) včera.“ Viděl jsem tu ženu. Krátké u, tedy ji.
- „Řekl jsem (ji, jí) pravdu.“ Řekl jsem té ženě pravdu. Dlouhé é, tedy jí.
- „Nevšiml si (ji, jí).“ Nevšiml si té ženy. Dlouhé é, tedy jí.
- „Tu knihu mám, četl jsem (ji, jí) dvakrát.“ Četl jsem tu knihu. Tedy ji.
Tip: zkouška mužským rodem
Druhá možnost je převést větu na muže. Kde se hodí „ho“ ve významu koho, co (viděl ho), patří v ženském rodě krátké ji. Kde se hodí „mu“ (řekl mu), patří dlouhé jí. U sloves s 2. pádem ale tahle zkouška selhává, protože „všiml si ho“ i „viděl ho“ znějí stejně, a spolehlivější je proto záměna za té.
Kdy psát ni a kdy ní?
Po předložce se počáteční j mění na n, délka samohlásky ale zůstává stejná jako u tvarů bez předložky. Krátké ni je tedy zase jen 4. pád: „pro ni“, „přes ni“, „dívá se na ni“, „hlasoval za ni“. Dlouhé ní patří k ostatním pádům: „bez ní“, „od ní“, „k ní“, „o ní“, „s ní“, „před ní“.
Některé předložky se pojí se dvěma pády a pak rozhoduje, zda věta vyjadřuje směr, nebo místo. „Opřel se o ni“ je 4. pád, „mluvil o ní“ je pád šestý. „Čekal na ni“ odpovídá na otázku na koho, „záleží na ní“ na otázku na kom. Stejně se liší „postavil se před ni“ a „stál před ní“. Na podobném principu stojí i volba tvaru v článku mě nebo mně.
Kde číhají další záměny?
Dlouhé jí je zároveň tvar slovesa jíst ve 3. osobě: „Dcera jí jen těstoviny.“ Ve větě se proto můžou sejít obě slova vedle sebe a pořád je to správně: „Polévku miluje, jí ji každý den.“ První slovo je sloveso, druhé zájmeno ve 4. pádě. Kontrola pravopisu si s takovou větou neporadí, protože oba tvary existují.
Od zájmena ona je potřeba odlišit i přivlastňovací její, které se ptá čí: „její kabát“, „její názor“. Ve zprávách psaných narychlo se zase plete délka u dalších krátkých zájmen, jak ukazuje text o rozdílu mezi mi a my. Širší souvislosti najdete v rozcestníku češtiny a pravopisu a v seznamu častých pravopisných chyb.
Časté otázky
Píše se „mám ji rád“, nebo „mám jí rád“?
Správně je „mám ji rád“ s krátkým i. Ptáme se koho, co mám rád, jde tedy o 4. pád. Po dosazení vyjde „mám rád tu ženu“, a krátké tu odpovídá krátkému ji.
Je správně „zeptej se ji“, nebo „zeptej se jí“?
Správně je „zeptej se jí“. Sloveso zeptat se pojí s 2. pádem (zeptat se koho, čeho), a ten má dlouhé í. Ověříte to větou „zeptej se té ženy“.
Jak je to ve spojení „pro ni“ a „o ní“?
Předložka pro se pojí se 4. pádem, proto „pro ni“ s krátkým i. Ve spojení „mluvit o ní“ jde o 6. pád, proto dlouhé í. Jen pozor na „zajímat se o ni“ a „opřít se o ni“, kde je pád čtvrtý.
Platí pravidlo i pro věci, ne jen pro osoby?
Ano, zájmeno ona zastupuje jakékoli podstatné jméno ženského rodu. „Tu smlouvu jsem četl, podepsal jsem ji včera“ má krátké i, „bez ní to nepůjde“ dlouhé. Pomůcka s tu, té a tou funguje úplně stejně.
Jak napsat „dej jí to“?
S dlouhým í, protože dáváme komu, čemu, tedy ve 3. pádě: „dej té ženě“. Krátké ji by bylo na místě ve větě „dej ji sem“, kde zájmeno označuje předávanou věc ženského rodu, například knihu.
