O čem si povídat: témata ke konverzaci

O čem si povídat: nejspolehlivěji fungují témata, která má druhý člověk právě před sebou nebo v čerstvé paměti, tedy místo, kde jste, jídlo, cesta, práce, volný čas a plány na nejbližší dny. Teprve když se rozhovor rozběhne, má smysl přejít k osobnějším věcem. Níže najdete témata ke konverzaci a hotové otázky rozdělené podle toho, kde zrovna sedíte: na návštěvě, vedle kolegy, na rande nebo u rodinného stolu. Stačí si vybrat dvě tři a zbytek už obstará zvědavost.

Ve zkratce

• Začínejte tím, co je společné a viditelné: místo, jídlo, příležitost, kvůli které jste se sešli.
• Otázka, na kterou jde odpovědět jedním slovem, rozhovor nerozjede; ptejte se „jak“ a „co vás k tomu přivedlo“.
• Bezpečná témata jsou volný čas, cestování, jídlo, bydlení, zvířata a plány na víkend.
• Peníze, politika, víra, zdraví a cizí vztahy patří až mezi lidi, kteří se dobře znají.
• Jedna otázka nestačí: z odpovědi si vezměte jedno slovo a zeptejte se na ně znovu.
• Seznam níže obsahuje přes padesát otázek ve skupinách podle situace.

Jak vybrat téma podle situace?

Stejná otázka zní jinak u kávovaru a jinak při svíčkách. Téma vybírejte podle dvou věcí: jak dobře se znáte a kolik času máte. Dvě minuty ve výtahu unesou poznámku o počasí nebo o obědě, dlouhý večer u stolu už snese vyprávění o dětství. Pokud si nejste jistí, sáhněte po něčem, co vidíte kolem sebe, protože o tom může mluvit každý a nikdo se nemusí svěřovat.

Tabulka je vodítko, ne zákon. Se švagrem, který politikou žije, se o ní klidně bavte, jen si předem řekněte, že o nic nejde. Jestli vás trápí hlavně první věta, podívejte se na to, jak začít konverzaci s cizím člověkem; tady se budeme držet toho, čím rozhovor naplnit, když už běží.

O čem mluvit na návštěvě?

Návštěva má jednu velkou výhodu: sedíte uprostřed cizího života a témata leží všude kolem. Knihovna, fotka na stěně, bylinky na okně nebo vůně z kuchyně jsou pozvánkou k otázce. Ptejte se na příběh věci, ne na její cenu. Hostitel rád vypráví, jak k obrazu přišel, ale nerad odpovídá, kolik za něj dal. O tom, co se sluší přinést a kdy se zvednout, píšeme v článku jak se chovat na návštěvě.

U lidí, které znáte málo

1. Jak dlouho tady bydlíte a co vás sem přivedlo?
2. Co se vám na téhle čtvrti líbí a co byste jí naopak vzali?
3. Podle čeho jste vybírali tenhle byt?
4. Odkud se znáte s hostiteli?
5. Vaříte rádi, nebo je to u vás spíš nutnost?
6. Kam chodíte v okolí na procházku?
7. Co vám doma naposledy udělalo radost, třeba nová věc nebo povedená oprava?
8. Jaký recept od vás chtějí hosté nejčastěji?

U starých známých

1. Co se u vás změnilo od doby, kdy jsme se viděli naposled?
2. Na co se letos těšíte?
3. Co teď baví děti a čím vás překvapují?
4. Co jste poslední dobou viděli nebo četli a stálo to za to?
5. Kam jste se naposledy vydali na výlet?
6. Co vás teď v práci zaměstnává víc, než byste chtěli?
7. Pamatujete, jak jsme tenkrát bloudili cestou z chaty?

Poslední otázku si samozřejmě upravte na vlastní historku. Společná vzpomínka je mezi starými známými nejrychlejší cesta k dobré náladě, protože nikdo nemusí nic vysvětlovat a všichni mají co dodat.

Co probrat s kolegou?

V práci platí jednoduché pravidlo: mluvte o věcech, které by kolega klidně řekl i před šéfem. Lehká konverzace u kávy má hlavně ukázat, že o druhém víte a že vám není lhostejný. Nemusí být hluboká, stačí pravidelná. Kdo se každé pondělí zeptá na víkend a v pátek si pamatuje odpověď, má v týmu lepší pozici než ten, kdo jednou za rok pronese skvělý proslov. Víc o lehkém povídání najdete v průvodci small talkem pro každou příležitost.

U kávovaru a na obědě

• Jak ses k téhle práci vlastně dostal?
• Co jsi dělal předtím, než jsi nastoupil sem?
• Kam chodíš na oběd, když nechceš do kantýny?
• Jak dlouho ti trvá cesta do práce a čím si ji krátíš?
• Na čem teď děláš a co je na tom nejzajímavější?
• Máš na víkend něco v plánu?
• Který nástroj nebo klávesová zkratka ti šetří nejvíc času?

Na firemní akci

• Co tě baví mimo práci, o čem tady skoro nikdo neví?
• Jaká byla tvoje úplně první brigáda?
• Kdybys dostal měsíc volna navíc, jak bys ho využil?
• Který projekt ti tady utkvěl v paměti?
• Odkud pocházíš a vracíš se tam rád?
• Co by sis přál, aby ti někdo řekl první den v téhle firmě?

Jaká témata fungují na rande?

Na schůzce nejde o to zjistit co nejvíc údajů, ale poznat, jak se vám spolu mluví. Dobře proto fungují témata, u kterých se dá vyprávět: jídlo, cesty, volné večery, drobné rituály. Otázky pokládejte volně a po každé přidejte i vlastní odpověď, jinak z večera vznikne pohovor. Delší sadu rozdělenou podle nálady nabízí samostatný článek otázky na první rande.

• Které jídlo by sis dal klidně třikrát týdně?
• Jak vypadá tvoje ideální sobota?
• Které místo tě překvapilo víc, než jsi čekal?
• Co tě naposledy pořádně rozesmálo?
• Čemu se věnuješ, když máš volný večer jen pro sebe?
• Jakou hudbu si pouštíš, když potřebuješ dobrou náladu?
• Máš nějaký malý rituál, bez kterého se tvůj den neobejde?
• Co ses v poslední době naučil nového?

O čem se bavit s rodinou?

S rodinou se paradoxně mluví nejhůř, protože si všichni myslí, že se znají. Rozhovor pak sklouzne k provozu: kdo co přiveze, kdy se jede, co je k obědu. Zkuste se zeptat na něco, co ještě nevíte. Rodiče a prarodiče mají desítky příběhů, které nikdy nevyprávěli jen proto, že se nikdo nezeptal.

S rodiči

1. Čím jsem vás jako dítě nejvíc překvapoval?
2. Co jste dělávali o víkendech, když jste byli v mém věku?
3. Čeho jste se báli, když jsem se narodil?
4. Které jídlo z dětství by sis dala znovu?
5. S čím bych vám teď mohl pomoct?
6. Co byste chtěli ještě vidět nebo zažít?
7. Co se vám poslední dobou povedlo na zahradě nebo doma?

Se širší rodinou u jednoho stolu

1. Jaká historka se u nás vypráví pořád dokola a jak to bylo doopravdy?
2. Kdo z rodiny vás nejvíc ovlivnil?
3. Které Vánoce se vám vybaví jako první?
4. Co nového jste letos zkusili?
5. Která rodinná tradice by se měla zachovat?
6. Co bychom letos mohli podniknout všichni společně?

U nejstarší generace se vyplatí jít ještě dál a ptát se cíleně na dětství, práci a dobu, kterou jste nezažili. Hotový seznam najdete v článku na co se zeptat prarodičů. Když u stolu sedí i děti, nechte jednu otázku položit je; dospělí odpovídají dětem ochotněji a upřímněji než sobě navzájem.

Která témata jsou riziková?

Rizikové téma není zakázané téma. Je to takové, u kterého se lidé snadno urazí nebo rozdělí na tábory, a proto potřebuje důvěru a čas. Peníze, politika, náboženství, zdraví, váha, plánování dětí a cizí partnerské vztahy patří k těm, které s novými známými otvírat nemusíte. Když je otevře druhá strana, klidně poslouchejte, jen nehodnoťte a nepřesvědčujte.

Poznáte to i podle těla: kratší odpovědi, pohled stranou, sahání po telefonu. V tu chvíli pomůže otevřeně změnit směr větou „pojďme od toho, co plánujete na léto?“ a nikdo se nemusí cítit trapně. Pokud se odmlka přece jen protáhne, přečtěte si, jak prolomit trapné ticho, aniž byste mluvili o počasí.

Jak z tématu udělat rozhovor?

Seznam otázek je jen zápalka. Hořet musí to, co přijde po odpovědi, a to se dá naučit. Následující postup funguje u stolu, na chodbě i po telefonu a stojí na tom, že druhého opravdu posloucháte, místo abyste si v duchu chystali další větu.

1. Položte otevřenou otázku. Místo „byli jste na dovolené?“ zkuste „jaká byla dovolená?“.
2. Vyberte z odpovědi jedno slovo. Zazní „Jeseníky“, „stan“, „déšť“; na jedno z nich se zeptejte znovu.
3. Přidejte kousek ze sebe. Jedna dvě věty o vlastní zkušenosti, ne dlouhé vyprávění.
4. Vraťte slovo. Zakončete otázkou, třeba „a jeli byste tam znovu?“.

Tenhle rytmus otázka, zájem, vlastní příspěvek a zase otázka je základ toho, jak udržet konverzaci, aby nevázla. Pomáhá i krátké zopakování toho, co jste slyšeli, což je technika, kterou podrobně popisuje aktivní naslouchání. Další sady otázek pro děti, páry i party najdete v rozcestníku o čem mluvit.

Časté otázky

O čem si povídat s člověkem, se kterým nemám nic společného?

Něco společného máte vždycky: místo, kde stojíte, důvod, proč tam jste, a to, co máte na talíři. Začněte tím a zeptejte se, čemu se druhý věnuje ve volném čase. Rozdílné zájmy jsou výhoda, protože se můžete ptát jako úplný začátečník a druhý rád vysvětluje.

Je počasí špatné téma?

Na první dvě věty je v pořádku, protože je neutrální a zná ho každý. Špatné je jen tehdy, když u něj zůstanete. Hned ho proto propojte s něčím osobním, například „v tomhle dešti jste šli pěšky?“ nebo „stihli jste o víkendu aspoň zahradu?“.

Co dělat, když druhý odpovídá jednoslovně?

Zkuste dvakrát změnit téma a k otázce přidat vlastní krátkou příhodu, ať má na co reagovat. Pokud ani pak nenaváže, nejspíš nemá na povídání náladu nebo je unavený. Není to vaše selhání a je zdvořilé nechat ho v klidu.

Kolik otázek za sebou je ještě v pořádku?

Dvě až tři, pak by mělo přijít něco od vás. Série otázek bez vlastního příspěvku působí jako výslech, i když jsou otázky milé. Střídejte proto ptaní s krátkým vyprávěním.

Mám si témata ke konverzaci připravovat předem?

Ano, zvlášť pokud jste spíš tišší povaha. Stačí tři otázky a jedna příhoda, kterou umíte říct za půl minuty. Příprava vás zbaví strachu z prázdné hlavy a paradoxně ji většinou ani nepoužijete celou.

O čem mluvit, když se ve skupině znají všichni kromě mě?

Ptejte se na to, co je spojuje: odkud se znají, jak dlouho a co spolu zažili. Skupina ráda vypráví svoje historky novému posluchači. Vy mezitím zjistíte, kdo je kdo, a snadno najdete člověka, se kterým si pak popovídáte ve dvou.