Obsah
Vyjmenovaná slova jsou česká slova, v jejichž kořeni se po obojetných souhláskách b, l, m, p, s, v, z píše tvrdé y nebo ý; stejně se píšou všechna slova od nich odvozená a příbuzná, kdežto v ostatních domácích slovech se po těchto souhláskách v kořeni píše měkké i nebo í. Protože se i a y dnes vyslovují stejně, nezbývá než si řady zapamatovat a naučit se k nim hledat příbuzná slova. Těžší než samotné řady bývají dvojice, které znějí stejně a liší se jen významem, například být a bít nebo výr a vír. Níže najdete přehled řad, nejčastější pasti a postup, jak se rozhodnout.
Ve zkratce
- Vyjmenovaná slova existují po b, l, m, p, s, v, z; po f žádná domácí nejsou.
- Y se píše ve vyjmenovaném slově a ve všech slovech s ním příbuzných (být, bydlet, nábytek, obyvatel).
- Podobnost zvuku nestačí, rozhoduje význam: mlýn má y, mlít má i, protože příbuzná nejsou.
- Předpona vy- a vý- se píše vždy s tvrdým y (vyběhnout, výlet).
- Pravidlo platí pro kořen slova; koncovky se řídí vzory a shodou.
- Řady v různých učebnicích se mírně liší, žádný závazný počet slov neexistuje.
Co přesně jsou vyjmenovaná slova?
Čeština dělí souhlásky na tvrdé, měkké a obojetné. Po tvrdých (h, ch, k, r, d, t, n) se píše y, po měkkých (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) se píše i. Po obojetných může stát obojí, a proto vznikl seznam slov, v nichž se píše y. Kdysi byl rozdíl slyšet, dnes už ne, a tak je seznam jedinou oporou. Podle Internetové jazykové příručky jde o slova domácí, výjimečně zdomácnělá, jako je lyže.
Důležité je slovo kořen. Vyjmenovaná slova neříkají nic o koncovkách ani o příponách, až na několik výjimek, kde je y v příponě: brzy, slepýš, kopyto. Neplatí ani pro přejatá slova, která si drží pravopis původního jazyka. Po písmenu f domácí slova s y nejsou vůbec, proto se řada po f neuvádí; slovo fyzika je přejaté.
Která slova tvoří jednotlivé řady?
Následující tabulka uvádí základní slova řad tak, jak vycházejí z akademických Pravidel českého pravopisu. Učebnice je někdy řadí jinak nebo přidávají další příbuzná slova, a výčty proto nejsou všude totožné. U každého slova si představte celou rodinu: k slovu být patří bydlet, obyvatel, příbytek, nábytek, dobytek, zbytek i bývalý.
| Po písmenu | Vyjmenovaná slova |
|---|---|
| B | být, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka |
| L | slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, vzlykat, plynout, plýtvat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys |
| M | my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, mys, sumýš |
| P | pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj |
| S | syn, sytý, sýr, syrový, syrý, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat |
| V | vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, cavyky, vyza a předpona vy-, vý- |
| Z | brzy, jazyk, nazývat se |
Jak poznat slovo příbuzné?
Příbuzná slova mají společný kořen a související význam. Od slova myslit vedou myšlenka, úmysl, smysl, nesmysl, průmysl i myslivec. Od sypat vznikla sýpka, násyp a zásyp. Od zvykat pochází zvyk, návyk, obvyklý i zlozvyk. Když si nejste jistí, zkuste si slovo vysvětlit: kdo je obyvatel? Ten, kdo někde bydlí, tedy příbuzný slova být.
Stejný zvuk ještě neznamená příbuznost
Nejznámější past je dvojice mlýn a mlít. Mlýn melou mlynáři, a přesto se sloveso mlít píše s měkkým i, protože obě slova mají různý původ: mlýn přišel ze staré němčiny, mlít je slovanské. Podobně vymýtit les nebo korupci patří ke slovu mýtit, kdežto vymítat ďábla je varianta slovesa vymetat. A lyže se píšou s y, zatímco ližiny pod vrtulníkem s i.
Vlastní jména si dělají výjimky
Zeměpisná a osobní jména se pravopisným pravidlům nemusejí podřizovat. Vedle sebe žijí příjmení Mlynář i Mlinář, Syrovátka i Sirovátka. U obcí se s y píše například Litomyšl, Přibyslav, Bydžov, Volyně, Vyškov, Ruzyně nebo Kobylisy. Jméno si vždy ověřte, odhad podle příbuznosti tu může selhat.
Které dvojice se pletou nejčastěji?
Řada chyb nevzniká z neznalosti seznamu, ale ze záměny dvou slov, která znějí stejně. Pomůže jedině ujasnit si, co chcete říct. Nabýt znamená získat (nabýt majetek, nabýt dojmu), nabít znamená naplnit energií nebo střelivem (nabít telefon, nabít pušku). Dobýt se píše o hradu, dobít o baterii. Kdo zbyl, ten zůstal; kdo byl zbit, dostal výprask.
Přehled slov, která znějí stejně
| S y, ý | Význam | S i, í | Význam |
|---|---|---|---|
| být | existovat | bít | tlouct |
| bydlo | živobytí, příbytek | bidlo | tyč |
| býlí | plevel | bílý | barva |
| mýt | umývat | mít | vlastnit |
| my | my všichni | mi | mně (dej mi) |
| výt | vlk vyje | vít | vinout věnec |
| výr | sova | vír | točení vody, vzduchu |
| vysel | od vyset (osivo) | visel | od viset (obraz) |
| pyl | prášek v květu | pil | od pít |
| pysk | ret zvířete | pisk | písknutí |
| slepýš | plaz | slepíš | od slepit |
| pykat | nést trest | pikat | odpočítávat při hře |
| sýrový | ze sýra | sírový | ze síry |
| sypat | sypat písek | sípat | chraptět |
| nazývat se | jmenovat se | zívat | únavou otevírat ústa |
Zájmenu my a jeho záměně s tvarem mi se věnuje samostatný text mi, nebo my. Dvojici bych a by jsem, která souvisí se slovesem být, najdete v článku bychom, nebo bysme.
Pozor: být a bít s předponami
Právě předponová slovesa dělají největší potíže: přibýt (přibylo práce) a přibít (přibít hřebík), ubýt (ubylo sil) a ubít (ubít hada), odbýt (odbýt zákazníka) a odbít (hodiny odbily poledne). Vždy si odpovězte, zda jde o bytí a množství, nebo o údery.
Co s předponou vy- a vý-?
Řada po v má jednu zvláštnost: patří do ní předpona vy- a vý-, která se píše s y vždy. Vyběhnout, vyprat, vysvětlit, výlet, výběr, výsledek, výborný. Stačí zkusit, jestli lze začátek slova odtrhnout a zbytek dává smysl: vy-běhnout, vý-sledek. Pokud ano, jde o předponu a tvrdé y je jisté.
Měkké i se po v píše tam, kde vi- patří ke kořeni: vidět, viset, vítat, vítr, víno, vina, víra, vidlička, vítěz. Tady se nic odtrhnout nedá. Pozor na slova, kde se předpona a kořen potkají: vyvinout, vyvíjet, vyviklat. V prvním slově je předpona vy- a kořen vin-, proto dvě různá písmena hned za sebou.
Jaký postup použít při psaní?
Zkušený pisatel řady neodříkává, ale klade si několik otázek v pevném pořadí. Většinu slov vyřeší už první dvě. Staré příručky radily ještě jednu pomůcku, kterou lze použít jako doplněk: kde se v obecné češtině říká ej místo ý (mlejn, bejk, vejška, sejpka), tam se spisovně píše tvrdé ý. Nepomůže ovšem u krátkého y.
- Zjistěte, zda sporná hláska stojí v kořeni slova, nebo v koncovce. Koncovky se řídí jinými pravidly.
- Je-li na začátku slova předpona vy- nebo vý-, pište y.
- Zeptejte se, zda je slovo vyjmenované nebo s některým vyjmenovaným významově příbuzné.
- Existuje-li stejně znějící slovo s jiným významem, vyberte podle toho, co chcete sdělit.
- U vlastních jmen a přejatých slov nahlédněte do slovníku.
Tip: učte se rodiny, ne seznamy
Dětem i dospělým se lépe pamatuje věta než holý výčet. Zkuste ke každému slovu tři příbuzná: sytý, nasytit, dosyta, nenasytný. Kdo zná rodinu, pozná i vzdáleného příbuzného, kterého v řadě nenajde.
Kde vyjmenovaná slova neplatí?
Koncovky podstatných jmen a sloves
Pravidlo se netýká koncovek. Ve tvarech holubi (kdo) a holuby (koho) rozhoduje vzor pán, ve větě „lvi řvali“ shoda s podmětem. Tyto případy vysvětlují texty koncovky i a y u podstatných jmen a shoda přísudku s podmětem. Plést se může i bě a bje, kterému se věnuje článek bě, nebo bje.
Slova přejatá z cizích jazyků
Druhou oblastí jsou slova přejatá. Píše se bicykl, symbol, synonymum, systém, lyrika, mystika, pyramida, analýza, ale také liga, limit, minuta, vitamin nebo pilot, a žádné z nich s vyjmenovanými slovy nesouvisí. U cizích slov proto vždy pomůže jen slovník. Souhrn dalších pravidel přináší přehled českého pravopisu a článek časté pravopisné chyby.
Časté otázky
Kolik je vyjmenovaných slov?
Přesné číslo neexistuje. Řady v Pravidlech českého pravopisu, v mluvnicích a ve školních učebnicích se liší výběrem i pořadím slov, protože někde se uvádějí jen základní slova a jinde i jejich příbuzná. Závazný je způsob psaní, ne počet položek.
Proč nejsou vyjmenovaná slova po f?
Po f se v kořenech domácích slov y nepíše, takže není co vyjmenovávat. Slova jako fyzika nebo fyziologie jsou přejatá a jejich pravopis se řídí původem.
Píše se umyvadlo, nebo umývadlo?
Správně jsou obě podoby, stejně jako umyvárna i umývárna. V obou je tvrdé y, protože jde o slova příbuzná se slovesem mýt; liší se jen délkou samohlásky.
Je správně bydlet, nebo bydlit?
Kodifikace uvádí obě podoby, běžnější je dnes bydlet. Stejně je tomu u dvojice myslet a myslit. V obou případech se píše y, protože slova patří k vyjmenovaným.
Proč se píše brzy s y, ale brzičko s i?
Ve slově brzy stojí y výjimečně v příponě, ne v kořeni, a zařazuje se mezi vyjmenovaná slova po z. V odvozeném slově brzičko je už jiná přípona, a ta se píše s měkkým i.
Píše se vir, nebo vyr?
Záleží na významu a také na délce. Výr s dlouhým ý je sova, vír s dlouhým í je točení vody nebo vzduchu. Krátké vir označuje původce nemoci, je to přejaté slovo a píše se s měkkým i.
