Obsah
Správně se píše výjimka: dlouhé ý v předponě a krátké i po písmenu j. Podoba vyjímka je chybná a Internetová jazyková příručka na to u hesla výslovně upozorňuje poznámkou „nikoli vyjímka“. Stejně se píšou odvozená slova výjimečný a výjimečně. Dlouhé í má naopak sloveso vyjímat, a právě jeho podoba pisatele nejčastěji splete.
Ve zkratce
- Výjimka má délku jen na první slabice: vý-jim-ka.
- Stejně se píše výjimečný, výjimečně, výjimečnost a spojení s výjimkou, bez výjimky.
- Sloveso vyjímat má délky obráceně: krátké y, dlouhé í.
- Přídavné jméno „vyjímečný“ ve slovnících spisovné češtiny nenajdete.
- Pomůcka: ve slově je vždy jen jedna dlouhá samohláska ze dvou, buď vý-ji, nebo vy-jí.
Proč má výjimka krátké i?
Slovo výjimka patří do rodiny slovesa vyjmout, tedy vzít ven, vyčlenit z celku. Výjimka je to, co bylo z pravidla vyňato. U podstatných jmen utvořených od sloves s předponou vy- se předpona obvykle dlouží na vý-: vybrat a výběr, vyhrát a výhra, vyrobit a výrobek. Kořen slova přitom zůstává krátký.
Totéž uvidíte na dvojicích, kde sloveso má dlouhou samohlásku v kořeni a podstatné jméno ji krátí: vyšívat a výšivka, vyčítat a výčitka, vyhýbat a výhybka. Délka se jakoby přestěhuje z kořene na předponu. Vyjímat a výjimka se chovají přesně podle tohoto vzoru, a kdo si jednu z uvedených dvojic vybaví, má vodítko po ruce.
Která příbuzná slova mají dlouhé í?
Zmatek způsobuje to, že v téže slovní rodině existují tvary s dlouhým í a jsou naprosto správné. Nejde o výjimky z pravidla, nýbrž o slovesné tvary, kde se předpona nedlouží. Stačí tedy rozlišit, zda píšete podstatné jméno s odvozeninami, nebo sloveso.
Sloveso vyjímat a jeho tvary
Vyjímat je nedokonavý protějšek slovesa vyjmout: Lékárnice vyjímá tablety z blistru, Formulář vyjímáme z evidence. Dlouhé í má také podstatné jméno slovesné vyjímání a přídavné jméno vyjímatelný, například vyjímatelná baterie. Zvratné vyjímat se znamená nápadně vynikat: Obraz se na bílé zdi pěkně vyjímá. Tvary vyjmout, vyjmul a vyjma žádné í po písmenu j nemají vůbec.
Výjimečný a výjimečně
Přídavné jméno a příslovce vycházejí z podstatného jména výjimka, a proto přebírají jeho délky: výjimečný talent, výjimečný stav, výjimečně teplý říjen. Zápis s krátkým y a dlouhým í by ukazoval na sloveso vyjímat, od něhož se tvoří například vyjímatelný. Stejně se píše složené slovo bezvýjimečně.
| Správně | Chybně | Proč |
|---|---|---|
| Dnes udělám výjimku. | Dnes udělám vyjímku. | podstatné jméno, délka je na předponě |
| Otevřeno denně s výjimkou pondělí. | Otevřeno denně s vyjímkou pondělí. | ustálené spojení s výjimkou |
| Byl to výjimečný večer. | Byl to vyjímečný večer. | odvozeno od slova výjimka |
| Výjimečně přijdu později. | Vyjímečně přijdu později. | příslovce od výjimečný |
| Kartu ze čtečky vyjímejte opatrně. | Kartu ze čtečky výjimejte opatrně. | sloveso vyjímat, předpona se nedlouží |
| Kryt je vyjímatelný. | Kryt je výjimatelný. | přídavné jméno od slovesa vyjímat |
Jak si pravopis zapamatovat?
Chyba vzniká hlavně proto, že výslovnost v běžné řeči délky často stírá. Sluch tedy není spolehlivý rádce a vyplatí se mít pomůcku opřenou o jiné slovo. Nabízejí se tři a každá funguje samostatně.
- Vyjma. Předložka vyjma znamená totéž co s výjimkou a žádné dlouhé í v ní není. Stejně krátký je kořen ve slově výjimka.
- Výjimka není jímka. Jímka je nádrž na odpadní vodu a s pravidly nemá nic společného. Kdo ji ve slově napíše, píše o něčem jiném.
- Jedna délka stačí. V podstatném jménu je čárka na ý, ve slovese na í. Dvě dlouhé samohlásky vedle sebe (výjímka) ani dvě krátké (vyjimka) správně nejsou.
Tip: zeptejte se, co slovo ve větě dělá
Pojmenovává věc nebo vlastnost (výjimka, výjimečný)? Pak pište vý-ji. Popisuje činnost, kterou někdo právě provádí (vyjímat, vyjímání)? Pak pište vy-jí.
Slovo výjimka se pravidelně objevuje v seznamech, jaké nabízí článek o častých pravopisných chybách, společně s dvojicí rozebranou v textu standardní, nebo standartní. Záměnu podobně znějících slov s odlišným významem ukazuje také článek o rozdílu mezi tip a typ. Písmeno y po v ve slově výjimka souvisí s předponou vý-, o které se dočtete v textu věnovaném tématu vyjmenovaná slova, a ostatní kapitoly najdete přes přehled českého pravopisu.
Časté otázky
Píše se „vyjímečný“, nebo „výjimečný“?
Správně je výjimečný. Přídavné jméno je odvozeno od podstatného jména výjimka a zachovává jeho pravopis, tedy dlouhé ý a krátké i. Totéž platí pro příslovce výjimečně.
Existuje vůbec slovo s dlouhým í, tedy vyjímka?
Ve spisovné češtině ne. Dlouhé í po j mají jen tvary slovesa vyjímat, například vyjímá, vyjímal, vyjímání a vyjímatelný. Podstatné jméno má vždy podobu výjimka.
Jak se výjimka skloňuje?
Podle vzoru žena: výjimka, bez výjimky, k výjimce, o výjimce, s výjimkou. V množném čísle výjimky a ve 2. pádu výjimek. Krátké i zůstává ve všech tvarech.
Je „výjimka potvrzuje pravidlo“ napsáno správně?
Ano, v tomto pořekadle jde o podstatné jméno, a proto se píše výjimka. Stejně se píše ve spojeních bez výjimky, až na výjimky a udělit výjimku.
