Obsah
Čeština má deset slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa jsou ohebné, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce neohebné. Prvních pět mění tvar skloňováním nebo časováním, zbylých pět zůstává stejných. Slovní druh se neurčuje podle slovníku, ale podle toho, co slovo dělá v konkrétní větě. Totéž slovo proto může být jednou příslovcem a podruhé předložkou.
Ve zkratce
- Pořadí se učí číslované: 1 podstatná jména, 2 přídavná jména, 3 zájmena, 4 číslovky, 5 slovesa, 6 příslovce, 7 předložky, 8 spojky, 9 částice, 10 citoslovce.
- Ohebné druhy 1 až 4 se skloňují, slovesa se časují.
- Příslovce odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak a proč.
- Předložka stojí před jménem a určuje jeho pád, spojka spojuje slova nebo věty.
- Částice uvozuje samostatnou větu nebo vyjadřuje postoj mluvčího: ať, kéž, asi, prý.
- Slova jako kolem, místo, díky nebo ráno mění slovní druh podle věty.
Kterých deset druhů čeština má?
Tabulka shrnuje všech deset druhů i s otázkou, kterou si na slovo můžete položit. Otázky fungují spolehlivě u ohebných druhů a u příslovcí. U předložek, spojek a částic se neptáme, tam rozhoduje úloha slova ve větě.
| Číslo | Slovní druh | Jak ho poznat | Příklady |
|---|---|---|---|
| 1 | podstatná jména | kdo, co; lze přidat ten, ta, to | sestra, klíč, radost, běhání |
| 2 | přídavná jména | jaký, který, čí | nový, jarní, tátův |
| 3 | zájmena | zastupují jména nebo na ně ukazují | já, ten, náš, kdo, nikdo, se |
| 4 | číslovky | kolik, kolikátý, kolikrát | pět, třetí, dvoje, několik |
| 5 | slovesa | co dělá, co se s ním děje | píše, spal, bude, číst |
| 6 | příslovce | kde, kam, kdy, jak, proč | doma, zítra, rychle, proto |
| 7 | předložky | stojí před jménem, řídí pád | v, na, bez, kvůli, během |
| 8 | spojky | spojují slova a věty | a, ale, nebo, že, protože |
| 9 | částice | uvozují větu, vyjadřují postoj | ať, kéž, ano, asi, prý |
| 10 | citoslovce | zvuky, pocity, výzvy | ach, haf, bum, hej |
Jak poznat ohebné slovní druhy?
Podstatná a přídavná jména
Podstatná jména pojmenovávají osoby, zvířata, věci, vlastnosti a děje. Poznáte je podle toho, že k nim jde přidat ukazovací zájmeno: ten strach, ta chůze, to čtení. Patří sem i slova, která vypadají jako přídavná jména, ale označují osobu: hajný, vrátný, cestující. Přídavná jména vyjadřují vlastnost a shodují se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě: nový dům, nové knihy, o novém autě.
Zájmena a číslovky
Zájmena nic nepojmenovávají, jen zastupují nebo ukazují: já, ty, on, můj, ten, kdo, někdo, žádný. Malé slovo se a si je zvratné zájmeno. Číslovky vyjadřují počet a pořadí, a to přesně (čtyři, čtvrtý, dvakrát) i neurčitě (několik, mnoho, málo). Slova polovina, desítka nebo pětka jsou ale podstatná jména, protože mají rod a jde před ně dát ta.
Slovesa
Slovesa vyjadřují děj nebo stav a jako jediná se časují: mění osobu, číslo, čas a způsob. Slovesem je i infinitiv (číst, jít) a pomocné tvary být a bych. Od slovesa odvozené čtení je už podstatné jméno a čtoucí nebo přečtený přídavné jméno. Na správném určení tvarů slovesa být stojí i pravopis dvojice jsi a si.
Čím se liší neohebné druhy?
Příslovce
Příslovce určují okolnosti děje: místo (venku, nahoru), čas (včera, brzy), způsob (pomalu, česky) a příčinu (proto, schválně). Většinou rozvíjejí sloveso: Jede rychle. Neskloňují se, některá se ale stupňují (rychle, rychleji, nejrychleji). S přídavným jménem si je nespletete, když se zeptáte: jaký vlak? Rychlý. Jak jede? Rychle.
Předložky a spojky
Předložka nemůže stát sama, vždy patří k podstatnému jménu nebo zájmenu a řídí jeho pád: bez cukru, k babičce, o prázdninách. Které předložky se pojí se kterým pádem, najdete v přehledu pádů a pádových otázek. Spojka nic neřídí, pouze spojuje: slova (chleba a máslo), větné členy i celé věty (Nepřišel, protože zaspal).
Částice a citoslovce
Částice dávají větě ráz přání, pochybnosti, jistoty nebo odpovědi: Kéž by nepršelo. Asi přijdu později. Ano. Nejsou větným členem a s jinými slovy se nespojují tak jako spojky. Citoslovce zachycují zvuky a pocity (bác, mňau, fuj, au) a ve větě stojí samostatně, oddělená čárkou. Někdy nahradí přísudek: Žába žbluňk do vody.
Proč jedno slovo mění druh?
Řada slov má stejnou podobu ve dvou i třech slovních druzích. Ve větě Ráno bylo mrazivé je ráno podstatné jméno (to ráno), ve větě Ráno vstávám v šest je to příslovce (kdy?). Slovo místo je podstatné jméno ve větě Hledám místo k parkování a předložka ve větě Šla tam místo bratra. Slovo se je zvratné zájmeno ve spojení myje se a předložka ve spojení se sestrou.
Podobně se chová slovo díky. Ve větě Díky za radu je to poděkování, ve větě Díky tvé radě jsme to stihli jde o předložku se 3. pádem. S tím souvisí i stylistická otázka, kdy zvolit díky a kdy kvůli. Určování proto vždy začíná celou větou, ne slovem vytrženým z kontextu.
Jak rozlišit příslovce a předložku?
Slova kolem, okolo, blízko, naproti, uvnitř, vedle nebo mimo mohou být obojím. Rozhoduje, zda za nimi následuje jméno, se kterým tvoří dvojici. Ve větě Šli jsme kolem stojí slovo samo a odpovídá na otázku kudy, je to příslovce. Ve větě Šli jsme kolem rybníka se pojí s 2. pádem slova rybník, je to předložka.
- Bydlí blízko. (příslovce) Bydlí blízko nádraží. (předložka)
- Posadil se naproti. (příslovce) Posadil se naproti oknu. (předložka)
- Počkejte uvnitř. (příslovce) Počkejte uvnitř budovy. (předložka)
Pomůže jednoduchá zkouška: zeptejte se, zda slovo řídí pád jména, které po něm následuje. Kolem čeho? Kolem rybníka. Pokud žádné takové jméno ve větě není, máte před sebou příslovce. U vlastních předložek jako s a z žádná záměna nehrozí, tam se řeší jiná věc, a to volba mezi předložkami s a z.
Kdy je slovo částice, kdy spojka?
Slova ať, že, kdyby nebo aby umějí obojí. Spojkou jsou tehdy, když připojují vedlejší větu k větě hlavní: Řekla mi, ať počkám. Vím, že má pravdu. Částicí jsou tehdy, když stojí na začátku samostatné věty a vyjadřují přání, výzvu nebo podiv: Ať se vám daří! Že se nestydíš! Kdyby tak přestalo pršet.
Rozdíl mezi spojkou a jiným druhem má i pravopisné důsledky. Výraz jako by se píše zvlášť, pokud jde o spojku jako a tvar podmiňovacího způsobu, a dohromady, pokud znamená zdánlivě. Podrobně to rozebírá článek jakoby, nebo jako by.
Pozor: slovo jak
Ve větě „Jak se máš?“ je jak příslovce, ptá se na způsob. Ve větě „Slyšel, jak někdo klepe“ připojuje vedlejší větu a je to spojka.
Jak určit slovní druh ve větě?
- Přečtěte celou větu a najděte, ke kterému slovu určované slovo patří.
- Zkuste slovo ohnout. Jde skloňovat nebo časovat? Pak je to druh 1 až 5.
- U ohebného slova se zeptejte: kdo, co (podstatné jméno), jaký, čí (přídavné jméno), kolik (číslovka), co dělá (sloveso). Zastupuje-li jiné slovo, je to zájmeno.
- U neohebného slova zkuste otázky kde, kdy, jak. Odpovídá-li, je to příslovce.
- Stojí před jménem a určuje pád? Předložka. Spojuje slova nebo věty? Spojka.
- Zbývá částice (uvozuje větu, vyjadřuje postoj) a citoslovce (zvuk, pocit).
Slovní druhy nejsou jen školní cvičení. Bez nich nejde rozhodnout, zda napsat mě, nebo mně, protože tvar zájmena závisí na pádu. Podle rodu a životnosti podstatného jména se píšou koncovky i a y i koncovka slovesa v minulém čase. Ostatní pravidla najdete seřazená v rozcestníku čeština a pravopis.
Tip: zkouška nahrazením
Nejste si jistí? Nahraďte slovo jiným, u kterého druh znáte. Ve větě „Šla tam místo bratra“ lze místo vyměnit za předložku bez nebo kromě, ve větě „Hledám místo“ za podstatné jméno dům. Náhrada stejného druhu větu nerozbije.
Časté otázky
Jak si zapamatovat pořadí slovních druhů?
Rozdělte si je na dvě pětice. První tvoří jména a slovesa, tedy slova, která mění tvar. Druhou pětici začínají příslovce a končí citoslovce, mezi nimi stojí předložky, spojky a částice.
Jaký slovní druh je slovo jeho?
Je to přivlastňovací zájmeno, pokud říká, komu něco patří: jeho kolo. Zvláštní je tím, že se v této úloze neskloňuje, tvar zůstává stejný ve všech pádech. Může jít také o tvar osobního zájmena on: Viděl jsem jeho, ne ji.
Jsou slova několik a mnoho číslovky?
Ano, řadí se k neurčitým číslovkám, protože vyjadřují počet, jen ne přesně. Odpovídají na otázku kolik stejně jako pět nebo dvacet.
Je slovo prosím sloveso, nebo částice?
Záleží na větě. Ve větě Prosím tě o trpělivost je to sloveso v 1. osobě. Ve větě Podejte mi, prosím, sůl ztratilo větnou platnost a chová se jako částice vyjadřující zdvořilost.
Může být citoslovce větným členem?
Může, i když ne často. Ve větě Kámen bác do vody zastupuje citoslovce přísudek. Obvykle ale stojí citoslovce mimo stavbu věty a odděluje se čárkou: Au, to bolí.
Který slovní druh je slovo sám?
Slovo sám je zájmeno a skloňuje se: sám, sama, samo, sami. Ve větě Udělal to sám vyjadřuje, že děj proběhl bez cizí pomoci.
